Fruktoza

Vytrvalostní sport a fruktóza: Nebojte se, játra vám po ní neztuční

Ovocný cukr neboli fruktóza je základem funkční sportovní výživy pro vytrvalostní sporty. Ve správném poměru s maltodextrinem je totiž velmi efektivním zdrojem dlouhodobě využitelné energie. V současné době lze ale nalézt množství článků, v nichž se mluví o tom, že nadměrná konzumace fruktózy vede ke ztučnění jater, ke kardiovaskulárním onemocněním a k rozvoji diabetu. Vzniká tak dojem, že fruktóza je něco nebezpečného a pro tělo nepřirozeného. Málokdy je ale v těchto článcích zmíněna klíčová věc – že záleží na rovnováze energetického příjmu a energetického výdeje. Jednoduše řečeno na tom, zda se dostatečně hýbeme.

Vytrvalostní sport a fruktóza: Nebojte se, játra vám po ní neztuční

Zmíněné články (a i mnohé „studie“) však s pravidelným pohybem, který je pro nás přirozený, nepočítají. Berou za automatické, že člověk sedí za kancelářským stolem a zároveň konzumuje všechno možné, od limonád, džusů, glukózo-fruktózových sirupů přes brambůrky, pečivo až po jogurty. Tady všude a i v mnoha dalších potravinách nalezneme fruktózu, která se používá jako alternativa klasického cukru neboli sacharózy. Pokud tedy strávíme většinu života vsedě bez dostatku pohybu a budeme k tomu zároveň nadměrně konzumovat fruktózu, velmi pravděpodobně skutečně dospějeme ke ztučnělým játrům a s tím souvisejícím zdravotním problémům a chorobám. Člověk, který se pravidelně hýbe, však takové problémy mít nebude, naopak fruktóza se pro něj stane ideálním zdrojem energie pro obnovu jaterního glykogenu, který představuje energetickou rezervní nádrž pro celé tělo. Podívejme se na to, proč.

Zpracování fruktózy v těle

Fruktóza má nízký glykemický index, a tedy pozvolný vliv na hladinu inzulinu. Z krevního oběhu se dostává do jater, kdy játra využívají fruktózu jako hlavní zdroj pro tvorbu zásobní formy energie glykogenu (polysacharid). Jak bylo zmíněno výše, játra představují rezervní energetickou nádrž pro celé tělo (1/3 celkové zásoby glykogenu v těle!!), kdy v případě fyzické aktivity dochází k uvolňování této energie z jater pro jednotlivé pracující svalové partie. Po ukončení fyzického výkonu je hlavním zdrojem pro obnovu glykogenu ve svalech glukóza (maltodextrin, dextróza), zatímco v játrech je to právě fruktóza. Takto je vše přirozeně nastaveno matkou přírodou.

Opakem je jedinec fyzicky pasivní. Ideálním příkladem je americká zlatá mládež (obézní adolescenti) konzumující pravidelně samotnou šunku v kombinaci z ovocnými džusy bohatými na fruktózu v domnění, že je to takto zdravé. Právě zde se díky fyzické pasivitě a nadměrnému příjmu fruktóza rozkládá a odbourává v procesu, kdy vznikají mastné kyseliny, které jsou esterifikovány, a poté jsou do jater vylučovány takzvané VLDL – lipoproteiny složené z jednoduchých tuků. Odtud ztučnění jater a nadbytek viscerálního tuku, který vede ke zmíněným problémům jako jsou kardiovaskulární choroby, cukrovka a podobně.

Tento stav tedy v žádném případě nenastane, pokud se dostatečně hýbeme (sportujeme) a máme tak vyvážený energetický příjem a výdej – tělo (játra) v tom případě nepřevádí fruktózu na tuk, ale převádí ji na glykogen = zdroj energie. Fruktóza je tak využita jako palivo pro sportovní výkon. Při vhodně zvoleném příjmu pak má dokonce ozdravný efekt – nejen, že pohyb samotný (který fruktóza coby palivo umožňuje) má mnohostranný pozitivní efekt na organismus, ale při dostatku pohybu je spalován nadbytečný tuk, tedy i tuk viscerální.

Nejen vrcholoví sportovci by bez jednoduchých sacharidů jako je fruktóza vůbec nemohli fungovat. Kdyby však fruktóza byla skutečně tak škodlivá, jak se nám snaží naznačit mnoho zavádějících článků, a její nadměrná konzumace vedla pouze k ukládání viscerálního tuku a ztučnění jater, nezávodili by na atletických drahách, plaveckých stadionech a v hokejových halách sportovci se špičkovou tělesnou kondicí a perfektním poměrem svalů a tuku v těle, ale obézní dýchaviční jedinci, u nichž by jakékoli prudší tempo nebo napětí vedlo brzy k infarktu.

Fruktóza je stejně jako glukóza pro tělo naprosto přirozená

Dalším rozšířeným názorem je tvrzení, že fruktóza je pro tělo nepřirozená. Dočteme se dokonce, že je zákeřná, že se jí máme vyhýbat jako čert kříži a podobně. Dokonce si musíme hlídat konzumaci ovoce. Když to jen trochu nadneseme, tak se nám mnozí výživoví poradci v podstatě snaží říct, že když si ze stromu utrhneme jablko (obsahuje fruktózu) a sníme jej, zahubíme se. Je však fruktóza pro tělo opravdu nepřirozená? Abychom našli odpověď, podívejme se na to, co je pro tělo přirozené,  jak se v těle chovají sacharidy a jak je tělo zpracovává.

Po konzumaci prochází sacharidy žaludkem a dostávají se do střeva. Během tohoto procesu se štěpí na glukózu, která je tělem využívána jako zdroj energie (bez ní by na příklad nemohl fungovat ani náš mozek). Do krevního řečiště se glukóza dostává přes střevní stěnu prostřednictvím přenašečů. Ty lze popsat jako jakési dveře naprogramované k tomu, aby do těla pustily žádoucí látky. Tento přenašeč pro glukózu se nazývá SGLT1 – GLUT2. Vedle toho však střevní stěna disponuje i druhým transportním systémem nazvaným GLUT5, přes který je vstřebávána fruktóza. Tělo je tak na příjem těchto dvou jednoduchých cukrů, tedy glukózy a fruktózy přirozeně nastaveno! Během jedné hodiny procesu trávení a vstřebávání  je tak přenašeč GLUT2 schopen  transportovat 60g glukózy a přenašeč GLUT5 30g fruktózy. Ideální a přirozený poměr pro konzumaci těchto sacharidů ve vrcholovém sportu je tedy 2:1 (glukóza:fruktóza). Tomu zjednodušeně odpovídá např. obilná kaše (zdroj glukózy), posypaná sušeným ovocem (zdroj fruktózy).

Když bychom celou věc popsali dnes trochu upozaďovaným zdravým rozumem, postačí se vrátit k onomu jablku, po jehož konzumaci si skutečně neublížíme. Ublížíme si, pokud budeme konzumovat nepřirozené potraviny jako jsou umělá sladidla, chemicky vytvořené polotovary a nebudeme se hýbat, k čemuž nás dnešní doba bohužel vybízí.

 Závěr

Fruktózy se tedy vůbec nemusíme obávat. Naopak ji můžeme využít jako velmi efektivní zdroj energie, což je dobrá zpráva zejména pro vytrvalostní sportovce.

Autor: redakce eFIA.cz