Jak se chová tělo při chronickém stresu: Díl. 2. – Tělesná hmotnost

Kdy stres prospívá

Začněme stresem, který je pro nás přínosný. Jde o stres (=zátěž) vyvolaný fyzickou aktivitou, tedy vhodným druhem cvičení. Nejlépe silově zaměřeným, silovým cvičením totiž dochází ke zvyšování počtu mitochondrií v buňce. Při cvičení se snažíme docílit stimulu pro přírůstek svalové hmoty. Tímto stimulem je právě stres aktivující celou kaskádu biochemických reakci, počínaje buněčnou úrovní a konče reakcí celého těla na daný stimul, tedy růstem svalové hmoty.

Při takovémto stimulu dochází k uvoňování stresových hormonů jako je kortizol a mnohem razatněji působících katecholaminů, kam patří noradrenalin a adrenalin. Ty ovlivní kardiovaskulární systém, system nervový i samotné svalstvo. Díky stresovým hormonům pak dochází k rychlejšímu proudění krve i k rychlejšímu rozesílání potřebných živin do těch tkání, kde je jich zapotřebí. Děje se to, protože při fyzické aktivitě jsme v již dříve zmiňovaném modu sympatikus, tedy ”fight or fly”.

Tedy právě stresové hormony jsou ty, které zařídí, že se potřebné živiny dostanou do buněk, umožní regeneraci a posléze po správném a dostečném stimulu nárůst svalové hmoty A přitom se o kortizolu mnohdy stále mylně smýšlí jen jako o špatném hormonu, který má na svědomí zánětlivé procesy, zvyšování hladiny cukru v krvi, nabírání na váze, zadržování vody v těle aj. A jako vrchol na narůstající škále negativ stojí na samém vrcholu největší hrozba. A to, že kortizol je hormon katabolický, který nás může snadmo připravit o tvrdě vydřené svaly. Ale ono tomu není až tak docela pravda. Jak to tedy s kortizolem je?

Kortizol a jeho fungování

Kortizol je nesmírně důležitý a jeho působení je “jen” odezvou mozku pro celé tělo, že se něco děje a je třeba k tomu zaujmout určitý, obranný postoj. Právě díky kortizolu, který reaguje na přítomnost stresu, je uvolňována do krevního oběhu glukóza z jater. Ta je pak přiváděna právě do míst, kde je ji zapotřebí, tedy např. do pracujících svalů, což mám umožní provedení dalších opakování.

Při nadměrně intenzivní fyzické námaze dochází k uvolňování ještě silnějších kráčů - katecholaminů. Ty vyvolají mnohem silnější odezvu a přinutí tak játra pracovat mnohem rychleji. Dojde však také k aktivaci dalších složek sloužících pro tvorbu energie. Glukóza je ale nejdůležitější, protože je nejrychlejším zdrojem pro tvorbu energie ATP.

Kortizol při nežádoucím stresu

Pozor ale! Pokud je stres jiného než fyzického původu, ať už zapříčiněný vztahy, prací, studiem, ale třeba i řízením v obtížných dopravních situacích, či podobně, a je navíc chronický, tedy dlouhodobý, situace je naprosto jiná! Kortizol bude jednat tak, aby zachoval průběh těch nejnutnějších a kriticky důležitých funkcí v našem těle. A to i za cenu odpourávání naši svalové hmoty pro poskytnutí energie důležitějším procesům v těle (jako je např. funkce mozku).

To znamená, že je nucen vyvolat reakci, kde budou použity i aminokyseliny ze svalové hmoty pro glukoneogenezi v játrech. Tam se z těchto aminokyselin vytvoří glukóza, která je potřebná pro mozek i pro červené krvinky (ty glukózu nutně potřebují). Zde je tedy kortizol skutečně katabolickým hormonem, ale jen proto, aby zachoval kriticky důležité metabolické funce.

Důsledky chronického stresu

Při chronickém stresu je zprvu reakce stejná - kortizol zajistí snadný a rychlý přísun živin. Ale protože netrénujeme a svaly tedy nepracují, živiny, které jsou díky stresovým hormonům stále pumpovány do krevního oběhu, v podstatě nemají kam jít. Svalové buňky totiž nemají tu potřebu a nejsou ani fyzicky připraveny na vstřebávání např. cukru do buněk. Jenže jsme stále ve stresovém modu a je tedy neustále uvolňován kortizol, tedy i další a další glukoza z jater.

Co tedy s nadměrně uvoněnou glukózou a dalšími látkami, když svalová tkáň zrovna žádné nevyžaduje? Nezbývá než ji uložit do zásob, aby nedošlo k toxickému nahromadění glukózy v krvi. Tedy, uložit jako jaterní glykogen (jen malá část) a pak do tukových buněk. Jak přesně tento proces probíhá?

Na zvýšenou hladinu glukózy v krvi samozřejmě zareaguje hormon inzulín, který se ji bude snažit vrátit na nižší úroveň. To je jedna z jeho velice důležitých rolí. Dostat hladinu cukru v krvu na vhodnou úroveň, aby nedošlo k hladině toxické. Pokud trénujeme, je tato situace vítaná, ale však při stresu bez pohybu s námi můźe neustálá aktivace kortizolu pěkně zamávat. Ale opět. Není to vina kortizolu, jde o obranný mechanismus těla. Kortizol jen plní svoli roli. Není tedy dobrý či zlý. Reaguje pouze na vnitřní potřeby organismu.

A ty dokážeme ovlivnit jen my sami naším životním stylem. Nezapomeňme, že právě kortizol je ten, kdo při zdravém stresu z fyzické činnosti přivede živiny do svalových buněk, katecholaminy rozproudí krev a svaly jsou snadno regenerovány, a tedy mohou i růst. Kortizol tedy plní svaly glukózou, neplatí, že je pouze rozkládá, jak je někdy mylně uváděno.

Extrémní stres

Pokud je ale stres opravdu silný, že doslova cítíme, jak nám bije srdce, nevystačíme si pouze s kortizolem, ale budou uvolněny další a mnohem silnější hormony, už zmíněné katecholaminy, adrenalin a noradrenalin, které mají podobný účinek jako kortizol, ale udeří mnohem razantnější silou.

To znamená mnohem silnější odezvu na potřebu uvolnění glukozy do krve, tím i mnohem vyšší uvonění inzulínu. Ten musí množství glukózy opět dostat na normální hladinu a to velice rychle. Což přinese opět velký výkyv v krevní hladině, která se rychle sníží. To je opět důvod pro tělo uvolnit glukózu z glykogenových zásob nebo přinutit játra, aby cukr vytvořila.A jsme v začarovaném kruhu, který stojí na začátku snížené inzulinové sensitivitu a posleźe např diabetu nebo kardiovaskulárního chorob. A samozřejmě zcela snížené možnosti spalovat nadbytečný tuk a nebo naopak efektivně cíleně nabírat.

Zátěž pro játra

Játra jsou schopna procesu glukoneogeneze, tedy vytváření glukozy z necukerných zdrojů - z aminokyselin, tedy ze svalové hmoty. Jenže neustálá potřeba tvorby glukózy z necukerných zdrojů, vystavuje játra obrovskému náporu. Navíc tento proces vyžaduje také energii. Pokud jsou tedy játra takto neustále přetěžována, nemají čas ani dostatek energie ve formě ATP např. na proces detoxifikace. Proto tedy při stresu velice snadno nabíráme na váze a tvoříme si velmi těžce odbouratelné tukové zásoby. Tělo ždímané nadměrným stresem si je bude tyto držet pro případ nouze.

Příklad dvou rozdílných jedinců

Uveďme si jednoduchý příklad dvou jedinců, kteří se pouští do silového tréninku. První má dostatečné zásoby glykogenu díky vyššímu příjmu kvalitních sacharidů v předchozích dnech. Druhý má jen minimální hladinu glykogenu, protože se vyhýbá sacharidům.

Pokud je vystavíte stejnému typu silového tréninku, pro toho, kdo má dostatečné zásoby glykogenu, bude trénink přínosný. Nebude nutné vylučovat nepřiměřené množství stresových hormonů a svaly budou postupně čerpat ze zásob. V případě druhém svaly dostatek glykogenu nemají, nezbývá tedy než vyloučit značné množství kortizolu pro produkci glukozy z jater.  Což, jak už jsme uvedli, spotřebovává energii a zatěžuje játra. A právě v tomto případě bude navíc docházet i ke katabolickým procesům, protože játra musí procesem glukoneogeneze glukózu tvořit. Pokud bude druhý jedinec takto trénovat, bude chronicky zatěžovat nejenom játra, ale také centrální nervovou soustavu. A pokud je takovýto jedinec ještě navíc zatížen emocionálním či jiným stresem, jednostlivé faktory a zátěž se nasčítá, a velmi pravděpodobně vznikne vážný problém. Pokud ne hned, tak po nějaké době.

Závěrem

Je tedy nutné pohlížet na situaci z více směrů. Nekdy není potřeba  brát nepřeberné množství různých doplňků stravy, pokud se nám např. nedaři zbavit se přebytečného tuku. Je dobré zastavit se a zamyslet se nad našim životním stylem. Jak se stravujeme, jak spíme, jestli trávíme dostatek času na přirozeném slunečním světle, apod. Každý z nás je vystavený stresu, je ale na nás, jak jej dokážeme eliminovat. Neuvěřitelně přínosná a přitom nic nestojící je možnost meditace, zaměření se na hluboké dýchání, což zklidní naše tělo a přepne do parasympatického modu, kdy se tělo bude soustředit na trávení, regeneraci či nárůst. Za vyzkoušení nic nedáme.

Autorka článku: Mgr. Monika Musilová

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4263906/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5924646/

https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/understanding-the-stress-response