Jak se chová tělo při chronickém stresu, Díl 3. - Voda a tekutiny
Redakce eFIA
Co se děje s vodou v těle při aktivaci sympatiku - sympatického nervového systému? V dnešním článku se na to pokusíme odpovědět.
Voda samotná umožňuje, aby vůbec existoval život. Ten je přímo založený na procesech probíhajících ve vodním prostředí. V těle se dále stará o udržení tzv. homeostázy (stálého vnitřního prostředí), o prokrvení, transport živin, pevnost a pružnost kůže a sliznic a termoregulaci.
Důležité je, že změna objemu vody ovlivňuje fungování všech buněk v těle. Systém udržení vody v organismu je proto extrémně citlivý – reaguje na velmi drobné změny objemu i kvality vody (mezi kvalitu počítáme např. koncentraci sodíku, atd.).
Objem vnitřních tekutin může ovlivnit více orgánů a orgánových systémů (ledviny, kardiovaskulární systém, trávící trakt) a samozřejmě také stresová reakce. Cílem dnešního článku proto je, popsat, co se děje v těle s vodou při stresové reakci, a co se děje, pokud je stres chronický.
Antidiuretický hormon
Při stresové reakci tělo produkuje tzv. antidiuretický hormon neboli ADH. Ten v těle umožní zpětné vstřebávání volné vody a také zpětné vstřebávání močoviny. Jinými slovy řečeno způsobuje zadržování vody. Má také vazokonstrikční účinky (stahuje cévy), proto se nazývá i vazopresin.
Vylučování tohoto hormonu je vyvoláno
- Dehydratací (zvýšená osmolarita extracelulární tekutiny, jinak řečeno zvýšená koncentrace rozpuštěných látek v mimobuněčné vodě způsobená sníženým množstvím mimobuněčné vody)
- Aktivací sympatické nervové soustavy (ta může být aktivovaná snížením objemu cirkulujících tekutin nebo snížením tlaku)
- Stresovou situací (a následnou aktivací sympatické nervové soustavy)
- Činností renin-angiotenzin-aldosteron systému (systém sloužící k vyrovnání vnitřní rovnováhy)
- Nikotinem
V části mozku zvané hypotalamus existují tzv. osmoreceptory – pří zvýšení osmolarity, koncentraci rozpuštěných látek v mimobuněčné vodě, která nastává při dehydrataci, zvyšují pocit žízně a vylučování ADH. Vylučování ADH se zvyšuje i při aktivaci sympatické nervové soustavy.
Renin-angiotenzin-aldosteron systém
V důsledku malého prokrvení ledvin, sníženého sodíku v plazmě, které nastává při dehydrataci nebo stresové reakci, se aktivuje také vylučování tří hormonů zvaných aldosteron, renin a angiotenzin II.
Je aktivován tzv. renin-angiotenzin-aldosteron systém, jehož cílem je obnovit rovnováhu vnitřního prostředí regulací krevního tlaku, koncentrací sodíku a také množstvím extracelulární tekutiny.
Aktivace tohoto systému vede ke smrštění cév, zvýšení krevního tlaku, ke zpětné resorpci sodíkových iontů a jejich zadržování (zadržování sodíku = zadržování vody) a také k sekreci iontů draslíku. Zvýší se také tonus sympatického vegetativního nervstva.
Pokud je tento systém aktivován krátkodobě, vše se zase vrátí do normálu. Pokud je však v důsledku chronického stresu aktivován neustále, vede to postupně ke vzniku větších a větších problémů:
1. Tělo neustále zadržuje vodu, jsme opuchlí, těžko hubneme, cítíme se špatně
2. Můžeme mít neustále pocit žízně, i když pijeme dostatečně
3. Samotná činnost tohoto systému způsobuje aktivaci sympatiku = necítíme se uvolnění = posiluje se stres
4. Zvyšuje se krevní tlak, to může postupně vést ke vzniku kardiovaskulárních chorob
5. Může dojít ke vzniku syndromu neadekvátní sekrece ADH nebo vzniku diabetu insipudus (žíznivka) – narušení hospodaření těla s vodou
5. Hormon angiotenzin II je při chronicky zvýšené hladině silně proonkogenní – zvyšuje se tvorba superdoxidových radikálů, růst hladkých svalových buněk a zvyšuje se nežádoucí tvorba kolagenu = zvyšuje se zánětlivost, vzniká arterioskleróza a také prostředí pro růst nádorů.
Zajímavostí také je, že výše popsané procesy v těle způsobí, že při silném chronickém stresu má moč neustále žlutou barvu (při dostatečném příjmu tekutin má být moč bezbarvá).
Co to znamená v každodenním životě
Když si toto vše převedeme do prosté řeči, zjistíme zásadní fakta velmi důležitá pro každodenní život. Zaprvé, podobně jako existuje úzký vztah mezi střevy a mozkem (tzv. osa gut-brain), a tedy i úzkostnými stavy a zažívacími problémy, kdy jedno souvisí s druhým, avšak není vždy možné rozlišit, co je spouštěč, a co následek, existuje také vztah mezi mozkem a hladinou vody v organismu. Tedy stav mezi úzkostmi, depresí a hladinou vody v organismu.
Výše jsme popsali, že samotná dehydratace (a stačí už jen velmi mírná, např. 1% nebo 2%) je věcí, která má vliv na činnost sympatiku – aktivuje jej. Jinými slovy řečeno, tělo vnímá nedostatek vody na buněčné úrovni a vysílá do mozku signály značící ohrožení. Při dehydrataci tedy dostává mozek informaci o hrozbě a dochází k pocítění stresu – necítíme se uvolnění. A následuje stresová reakce, která zpětně zvyšuje pocit žízně.
To znamená, že:
- Dehydratace může způsobovat úzkost (i depresi) a zesiluje stres
- Dlouhodobá dehydratace i dlouhodobý stres vedou ke dlouhodobé aktivaci procesů způsobujících vážné choroby (diabetes, kardiovaskulární choroby, rakovina)
- Dostatečný pitný režim může běžnou úzkost (i slabší depresi), kterou dnes a denně zažívá mnoho z nás, velmi efektivně odstranit
- Dostatečný pitný režim může být prevencí vážných chorob
Závěr – kdo je ohrožený dehydratací
Velmi často slýcháváme, že dehydratací jsou nejvíce ohrožené malé děti a senioři, kteří mají obecně snížený pocit žízně. Méně už si však uvědomujeme, že dehydratací je ohrožený každý, kdo žije moderním způsobem života – ve stresu a spěchu. Moderní člověk za den musí řešit desítky a desítky problémů, a pít jednoduše zapomíná. A tak nezbývá, než abyste se zeptali sami sebe: Pijete každý den dostatečně?
Autor článku: redakce eFIA.cz
Zdroje:
https://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/fyziologie/fyziologie-a-patofyziologie
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2406200
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26322175
https://www.physiology.org/doi/full/10.1152/japplphysiol.00569.2012
