jeruzalémský artyčok

Jeruzalémský artyčok a jeho přínos pro zažívací trakt

Jeruzalémský artyčok (Helianthus tuberosus), jinak také topinambur, je vytrvalá rostlina vysoká jeden až tři metry s malými žlutými květy, které jsou podobné slunečnici. Pochází ze Severní Ameriky, kde jí evropští osadníci říkali girasole, což je italský název pro slunečnici. Jeruzalemský artyčok nemá nic společného s Jeruzalémem, ani s artyčokem, jde o typ slunečnice ze stejného druhu jako klasická slunečnice roční (Helianthus annuus.) Slovo girasole pravděpodobně časem kvůli podobné vyślovnosti přešlo do slova Jerusalem, odtud pak název.

Jeruzalémský artyčok a jeho přínos pro zažívací trakt

Jeruzalémský artyčok je přírodním zdrojem pro žádané látky jako jsou inulin a oligofruktosacharidy (FOS). Tyto látky mají významné benefity pro oblast zažívacího traktu, hladiny krevního cukru a kontroly hmotnosti. (2,3)

Inulin je polysacharid podobný škrobu, jde o bílý prášek s neutrální chutí. Z chemického hlediska jde o linerání biopolymer molekul D-fruktózy ukončený molekulou D-glukózy. Fruktózové částice jsou spojené glykosidovou (a tedy kovalentní) vazbou, kterou lidské zažívání nemůže strávit. To dává inulinu jeho potenciál pomáhat jako velmi účinné prebiotikum. Po jeho konzumaci prochází žaludkem i tenkým střevem, aniž by byl jakkoli tráven, následně vstupuje do tlustého střeva, kde je fermentován živými kulturami tvořícími mikrobiom. Samotný inulin tak nemá přímý vliv na hladinu krevního cukru nebo vylučování inzulinu. Jeho nestravitelnost ale vede k mnohem nižší kalorické hodnotě než mají jiné sacharidy, používá se proto jako přídavek do mléčných produktů nebo cereálií pro snížení kalorických hodnot. Důležité jsou prebiotické vlastnosti inulinu.  Jde o typ rozpustné vlákniny, která pozitivně ovlivňuje činnost trávící soustavy a přispívá k pravidelnosti stolice. To pomáhá jedincům se zácpou a má pozitivní vliv na celý metabolismus a zpracování přijatých živin. Zároveň se snižuje produkce hnijícího obsahu ve střevech. Inulin také jako prebiotikum stimuluje růst prospěšných kultur osídlujících střeva. To vede ke zlepšení absorpce důležitých minerálů jako je vápník nebo hořčík a také k syntéze vitamínů skupiny B. (4) Zařazení inulinu do stravy mělo také při studiích na krysách pozitivní vliv na množství lipidů v krvi a játrech. Současné studie také naznačují, že inulin hraje důležitou roli v prevenci rakoviny střev, rekta a prsu.(6)

Oligofruktosacharidy obsažené v jeruzalémském artyčoku jsou další důležité látky s širokou paletou účinku, které mají podobné vlastnosti jako inulin. Zlepšují absorpci živin, metabolismus glukózy a lipidů, a také chrání před rizikovými faktory nemocí srdce a cév. (7) FOS jsou zpracovány až ve střevě probiotickými kulturami v procesu fermentace. V důsledku toho se zvyšuje vylučování dusíku stolicí, což se používá i klinicky jako prevence nebo léčba jaterní encefalopatie. (7) FOS také fungují jako potrava pro buňky tenkého a tlustého střeva což pomáhá udržet obsah střev mimo prostředí organismu. Mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které jsou produktem fermentace jsou pak novými účinnými látkami pro léčbu akutní kolitidy a jsou považovány za důležité při prevenci kolorektální rakoviny. Pomáhají také při zácpě, divertikulóze a syndromu dráždivého tračníku. (7)

Pozitivním efektem inulinu i fruktooligosacharidů je kromě zlepšení stavu trávícího traktu také zlepšení imunitního systému, který s trávením úzce souvisí a zlepšení stavu srdce cév díky snížení hladiny lipidů v krevním oběhu.

Závěrem

Inulin a fruktooligosacharidy obsažené v jeruzalémském artyčoku mají okamžitý i dlouhodobý pozitivní vliv na stav trávícího systému, na hladinu krevního cukru, kontrolu hmotnosti, absorpci minerálů i imunitní systém.

Zdroje:

  1. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8116563/
  2. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/13610092/
  3. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8116563/
  4. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19152479/
  5. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12514257/
  6. https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/09540105.2011.640993
  7. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/11321025/