Minerální látky – podstatná fakta

Lidský organismus si minerální látky nedokáže vytvořit sám, musíme je dodávat prostřednictvím potravin a nápojů. Zdálo by se tedy, že postačí přijímat ty „správné“ potraviny a pít tu „správnou“ vodu, a vše bude v pořádku. Ale ono to ve skutečnosti až tak jednoduché není. Důkazem jsou přibývající onemocnění, alergie, problémy pohybového aparátu i duševní problémy a choroby.

Na vině je v největší míře náš současný způsob života, především přílišná konzumace průmyslově zpracovávaných potravin, které jsou plné všudypřítomného tepelně zpracovaného cukru, nekvalitních a tepelně upravených, tedy zoxidovaných tuků a nekvalitních zdrojů bílkovin (ty mohou být dokonce zdrojem reziduálních zbytků xenobiotik nebo antibiotik, kterými jsou zvířata ošetřována). Výsledkem je to, že se nám minerálů a stopových prvků začíná chronicky nedostávat, ba naopak se do našeho těla dostávají nevítaní hosté v podobě právě již zmíněných reziduí různých chemikálií.

Pravidelné doplňování minerálních látek by se proto mělo stát samozřejmostí. A zejména pokud se jedná o fyzicky aktivní jedince nebo jakýmkoliv způsobem více fyzicky i psychicky vytížené osoby.

Postačí ale koupit si lecjaký multi-minerálový doplněk stravy a mít tak čisté svědomí, že je tělo dostatečně zásobeno vším, co potřebuje?

Je nutné uvědomit si pár informací:

• Vzájemný poměr minerálů - je zásadně důležité doplňovat minerály ve vhodném poměru
• Forma minerálů - pokud budeme volit doplněk stravy obsahující minerály (stejné ale platí i pro vitamíny  aj.), měl by být v takové podobě, aby byl pro naše tělo co nejvíce přístupný, a tedy snadno vstřebatelný
• Zdravotní stav jedince - obrovskou roli pro využitelnost minerálů hraje stav našeho gastrointestinálního (trávicího) traktu

Vzajemný poměr minerálů

Mezi nejdůležitější minerály lidského těla patří sodík, draslík, vápník, fosfor, chlór, hořčík a síra. Lidský organismus sice umí krátkodobě rovnováhu minerálních látek udržet, nicméně jejich nedostatek, nadbytek či nesprávný poměr mohou vést ke zdravotním komplikacím. Připomeňme si některé důležité kombinace minerálů:

Vápník a hořčík:

Vápník je jedním z nejužívanějších minerálů. Je základní součástí kostí a zubů, malé množství je obsaženo také v krevní plazmě. Je také nezbytný pro krevní srážlivost a činnost svalů.  Vhodným poměrem vápníku a hořčíku se dá např. velice šikovně vstoupit do „nabuzujících“ nebo naopak „regeneraci navozujících“ procesů, což se nám může hodit třeba ve sportu. Vápník v těle totiž zvyšuje svalový tonus, podporuje činnost srdečního systému a podporuje nervosvalovou koordinaci. Tímto celý svalový aparát připraví k výkonu. Vápník je tedy vhodný cíleně doplnit před fyzickou nebo psychickou zátěží.

Naopak hořčík má uvolňující účinky, navozuje regeneraci, a proto je vhodné doplňovat hořčík po zátěži a ne před, jak to mnohdy bývá z důvodu obav z možných křečovitých stavů. Hořčík také reguluje srdeční rytmus, chrání nervy a pomáhá tělu využívat některé vitamíny, např. vitamín C a vitamín E. Známou charakteristikou hořčíku je také jeho působení na psychiku - má antistresové účinky. Často ho ale bývá v těle nedostatek, protože je využíván k látkové přeměně cukrů. Takže pokud jíme mnoho sladkých jídel, mezi které patří nejenom typické sladkosti, ale i pečivo z bílé mouky, cukr přidaný do téměř každého polotovaru, apod. množství hořčíku v těle rapidně klesá. Nedostatek hořčíku se pak často projevuje křečemi ve svalech, nervozitou, průjmem nebo naopak zácpou. Mnohdy je ukazatelem nedostatku hořčíku i tik v oku.

Přírodními zdroji vápníku jsou například mandle, kešu, fíky a mák. Takže když si dáte denně domácí mléko z mandlí nebo maku, budete mít o kvalitní zdroj vápníku postaráno. Přírodním zdrojem hořčíku je např. i nepražené kakao, nepražené kakaové boby, tzv. raw, zelená listová zelenina, luštěniny, kvalitní celozrnné pečivo a klíčky.

Hořčík je vhodné užívat společně s vápníkem v poměru 1:2,5, jinak dochází ke snížení jejich účinku.

Draslík a sodík:

Draslík je důležitým minerálem pro srdeční tep, pomáhá vézt nervové impulsy, reguluje tlak krve, apod. Jeho neméně důležitou rolí je udržovat množství tekutin v buňkách. Draslík také podporuje přeměnu krevního cukru na zásobní glykogen. Velice důležitá je jeho „vazba“ či spolupůsobení se sodíkem, protože sodík oproti draslíku udržuje množství mimobuněčných tekutin.

Sodík: sůl je pro naše tělo velice důležitá. Sodík je jakousi záchranou před nadměrnou ztrátou vody v organismu, a to tím, že udržuje správný osmotický tlak a iontovou sílu tělních tekutin. Záleží však na kvalitě a zpracování přijímané soli a samozřejmě také na množství, které denně přijmeme. Je rozdíl, jestli užíváme typickou kuchyňskou sůl nebo např. Himálajskou sůl, která v sobě ukrývá obrovské množství pro tělo snadno využitelných minerálů, na prvním místě třeba železo, které hraje velmi důležitou roli pro harmonické pH prostředí v těle. Obrovskou výhodou himálajské soli je také to, že má mnohem silnější „solicí“ schopnost, takže nám postačí skutečně málo a vzniká menší potřeba solit. Poděkují nám tak za to třeba ledviny, které nebudou zatíženy.  Používáním himálajské soli nedochází ani ke vznikům nežádoucích usazenin v kloubech nebo orgánech, ba právě naopak, tato sůl napomáhá tělu zbavovat se  i těžko odbouratelných, usazených nežádoucích látek, jako jsou například nestrávené živočišné bílkoviny.

Při dnešní stravě bývá však sodík spíše v nadbytku. Na vině jsou potraviny s obrovským množstvím soli, jako jsou různé konzervy, uzeniny, sýry, brambůrky, jídlo z fastfoodů aj. Doporučený příjem sodíku by se přitom měl pohybovat kolem 500 miligramů na den (množství je individuální, např. sportovci mohou nebo spíše by měli více) a takových 100g obyčejné šunky na svačinu může obsahovat až 1000mg sodíku! Nadbytek sodíku může způsobovat zadržování tekutin, což může ve výsledku vézt až k vysokému krevnímu tlaku, poruchám lymfatického systému, zanášení organismu toxickými látkami, zpomalení metabolismu. Může také dojít k poškození žaludku, konkrétně jeho povrchové části a co je neméně ohrožující je to, že pokud je nadměrně sodík vylučován, kvůli jeho nadměrnému množství, zvýší se také v návaznosti na to vylučování vápníku, což může vézt ke zvýšené lámavosti kostí.

Takže nevhodným poměrem mezi sodíkem a draslíkem může docházet k nerovnováze mezi rozložením tekutin ve vnitrobuněčné a mezibuněčné hmotě. Výsledkem pak bývá např. tzv. zavodnění organismu. Zvýšeným zadržováním vody v těle nebo jeho zvýšeným vylučováním (silné pocení, nemoci ledvin) může vzniknout nedostatek sodíku. Nedostatek sodíku způsobuje také celá řada léků, např. diuretika, nesteroidní antiflogistika typu Ibuprofen, opiáty např. morfin, antidepresiva aj. Výsledkem deficitu sodíku pak bývá bolest hlavy, migrény, celková svalová slabost a jiné.

Přírodním zdrojem draslíku je čerstvé ovoce a zelenina, např. banány, sušené švestky nebo petržel, špenát, brambory, a další plodiny.

Zdrojem sodíku je nap. Himálajská sůl nebo fermentované potraviny typu tempeh nebo miso pasta.

Forma minerálů

Nejlépe vstřebatelné jsou pro nás vitamíny a minerály (myšleno v doplňkové stravě) v tzv. chelátové vazbě. Co taková vazba znamená a jak si ji představit? Chelát neboli chelátující činidlo je látka, která může přijmout molekuly kovu (pro nás nyní minerální látku). Vzniká komplex, který si můžeme představit tak, že máme minerální látku, a ta je jakoby sevřena mezi dvěma aminokyselinami v tzv. chelátových nůžkách či kleštích (aminokyselina-minerál-aminokyselina). V takového podobě jsou pak minerály schopné přejít přes trávicí trakt a jsou snadno vstřebatelné.

Zdravotní stav jedince

Je však nutné si uvědomit, že pro správnou mineralizaci těla není postačující pouze minerály doplňovat (ať už stravou nebo potravinovými doplňky), ale je také nutné vnímat a ovlivňovat schopnost našeho těla minerály v potřebné míře vstřebat.  To se samozřejmě odvíjí především od stavu našeho gastrointestinálního traktu (GIT). Takže v první řadě je nejdůležitější stav našich střev, která jsou většinou poškozená a vypadají spíše jako „cedník“, který propouští skrze své stěny do těla toxiny a další škodlivé látky. To, v jakém stavu je náš GIT rozhodujeme především my samy. Střeva jsou vizitkou toho, co a jak jíme, tedy jak kvalitní a čisté potraviny, ale i tekutiny, které přijímáme. Pokud nemáme náš trávicí systém v pořádku (a je to stále častější komplikace u mnoha z nás) nemůže tělo získat ze stravy ani doplňků potřebné množství minerálů a vitamínů.

Je také nutné si uvědomit, že i zde platí známé: všeho moc škodí. Nadměrným užíváním minerálů, ale i vitamínů může ve výsledku zapříčinit jeho nedostatek, protože tělo bude mít tendence se nadbytku zbavovat nebo bude nuceno přebytek alespoň neutralizovat.

Množství minerálů v těle je velice snadno ovlivnitelné i tzv. překyselením organismu. Tento stav nastává právě v situacích, kdy živíme naše tělo nekvalitními potravinami, jíme rychle, ve stresu, těsně před spaním, pijeme hodně kávy apod. Tělo je pak překyseleno a má tendenci vše jakýmkoliv způsobem vykompenzovat, takže si bude „odebírat“ z těla prvky, které jsou zásadité, jako je například vápník. A kde ho vezme? Co třeba z kostí a ze zubů…. a problém máme na světě.

Autor: Mgr. Monika Musilová – poradce pro výživu a suplementaci, trenér