Cyklistika

"První pozici jsem jel poprvé v životě" - rozhovor s Pavlem Šedivým, čerstvým amatérským mistrem ČR v team sprintu

Náš kolega Pavel Šedivý pracuje v legislativním a marketingovém oddělení, což obnáší hlavně soustředěné sezení u počítače. Chybějící pohyb si ale bohatě vynahrazuje dráhovou cyklistikou, které se věnuje závodně a ve které se mu víc než daří. Nově je mistrem České republiky v team sprintu, disciplíně dráhové cyklistiky, kde proti sobě závodí tříčlenné týmy. Povídali jsme si proto o dojmech ze závodu, jak probíhal a také o přípravě a suplementaci.

"První pozici jsem jel poprvé v životě" - rozhovor   s Pavlem Šedivým, čerstvým amatérským mistrem ČR v team sprintu

Pro neznalé možná na začátek řekneme, jak vůbec takový závod probíhá.

Jelo se na pražském Velodromu v Motole, kde kvůli krátké dráze musí každý jet dva okruhy. Po dvou okruzích vždy každý závodník odstupuje, a jakmile poslední závodník odjede dva okruhy, tak se počítá jeho čas – čas třetího.

Kolik bylo celkem týmů?

V kvalifikaci šest nebo sedm týmů po třech lidech. Což vzhledem k tomu, že amatérská dráhová cyklistika tu moc dlouhou tradici nemá, je docela úspěch. Ve finále pak dva týmy bojovaly o první a dva týmy o třetí místo.

Jaké jsou rozdíly v časech mezi týmy, jde o desetiny sekund nebo ještě menší?

Přesně tak. My jsme měli náskok na druhý tým Ráfkárna 2 nebo 3 setiny. Takže je to opravdu těsné.

A co se týče kvalifikace, ta probíhá oproti jiným sportům netypicky až v den závodu?

Ano, kvalifikace probíhá v dopoledním programu. Mistrovství České republiky bylo součástí Závodů Mistrovství planety, kde závodí mládežníci i profesionálové v různých disciplínách – vytrvalostních i sprinterských, a my amatéři jsme tam byli něco jako doprovodný program. Kvalifikace se jela dopoledne a asi tři hodiny na to se jelo finále.

Takže máš jedny nervy dopoledne a pak ty hlavní nervy ještě odpoledne potom.

Tak. Dopoledne si to tam všechno nachystáš. Je to závod, který trvá pár vteřin, ale příprava v ten trvá několik hodin. Od rozjíždění, protahování, převlíkání až po chystání kola a volby správných převodů. Protože dráhové kolo nemá přehazovačku, takže si musíš zvolit správný převod.

A to zvolíš jak?

Člověk, co chvilku jezdí, tak už ví, hlavně si to ale zvolíš na tréninku, kde si to zkoušíš s týmovými kolegy podle toho, jak na tom jsou oni. A taky záleží na tom, kterou pozici jedeš. Jestli první, druhou nebo třetí. Já jsem jel první pozici, takže jsem ten převod musel mít ze všech nejlehčí, abych měl co nejrychlejší start. Protože na startu dost závisí úspěch týmu.

Ty rozdíly mezi převody asi budou minimální, ne jako na horským kole (smích)?

Jasně, tam je rozdíl jen 2-3 zuby. Já jsem měl myslím 51-14, druhej měl 60-16 a třetí myslím 56-15.

A ty se musíš od začátku dne udržovat v nějaké provozní teplotě? Že chodíš na válce…

Přesně tak. Máme trenažér, tři válce, kam si postavíš kolo a jedeš na tom nějaké intervaly nebo krátký trénink, který tě má připravit na ten hlavní výkon. Poprvé na to sedneš třeba dvě hodiny předem, rozjedeš se, patnáct, dvacet minut na lehký převod. A čím víc se blíží ten závod, tím to zintenzivňuješ. Poslední blok toho rozjíždění je pak třeba deset minut předtím, než jdeš na startovní rošt, kde si dáš nějaký pyramidový rozjetí od nejmenší intenzity po nejvyšší. Nebo tam dáš nějaký kadenční blok, 15 vteřin na maximální kadenci, kde máš třeba až 200 otáček za minutu, což už není úplně jednoduché se na těch válcích udržet. A pak už si jen vyklepeš nohy, odpočíváš a jdeš na start. Jdeš tam prodat to, cos natrénoval.

A jak vypadá příprava dlouhodobě?

Záleží, jak moc to člověk hrotí. Měli jsme B tým, C tým, který trénoval víceméně standardně jako celý rok, nijak se na to výrazně nepřipravovali. My jsme ladili hned, jak jsme věděli, že startujeme. Hned jsme věděli, že tam pojedeme vyhrát. Chtěli jsme to vrátit Ráfkárně, která v roce 2021 vyhrála. Takže jsme se na specializovali víc, každý tu přípravu měl trochu jinou, já jsem třeba zařadil víc posilovny. Kvůli té první pozici, protože z pevného startu, z nulové rychlosti se člověk rozjíždí do té maximální na co nejkratším možném úseku. Takže posilovna a tři čtyři měsíce dopředu nějaký objemový trénink. Čím víc se blížil závod, tím člověk víc trénink na ten daný závod specifikuje. To znamená kratší intervaly, posilovna je víc dynamická než silová. No a poslední týden pak už spíš odpočíváš a jen občas se svezeš na kole, aby svaly byly v provozu.

Příprava asi musela být od začátku týmová…

Jasně, o tom ten team sprint je, že se musíte znát. Někdy tam jedeš až sedmdesátkou a jedete za sebou na centimetry, takže každá malá chyba se počítá. Takže proto jsme na brněnském velodromu, který je bohužel úplně jiný než ten motolský, měli několik tréninků. Trénovali jsme najíždění do pozic, za sebe po startu, zkoušeli jsme si projíždět zatáčky v maximální rychlosti. Měli jsme v Motole i s Tomášem Bábkem speciální trénink, kde jsme v maximálce jezdili různý stopy do těch zatáček, protože je to jedna z nejprudších drah v Evropě. Ve vysokých rychlostech je fakt velká přítlačná síla a není úplně sranda to uřídit.

A navíc jsem já trénoval starty. To obnáší start z tří pozic, kdy člověk sedí a na odpočet „dva“ si stoupne, na „jedna“ se natáhne za sedlo, na start „nula“ se vypruží směrem na řídítka a tím dostane potřebnou sílu. Takže toto jsem trénoval na silničním kole před barákem na ulici, protože pevný starty mě moc nešly a první pozici jsem jel poprvé v životě v téhle disciplíně.

A co týče přípravy v den před závodem – probíhají gely nebo kofeinovky?

Určitě, tohle je hodně důležité, já (smích) kvůli nervům nesním nic moc pevnýho. Takže proto suplementuju hlavně High5, kterej ForActiv.cz dováží. Za ten den jsem snědl asi šest nebo sedm gelů. Hodně jsem to jel do sacharidů, kofeinovky nedávám, to mi moc nesedí. Radši si dám intenzivnější válce, tím přímo nastartuju tělo, kofeinovky mě spíš zakřečují. Ale to je samozřejmě individuální.

Během team sprintu jdu z klidu do třeba 190 tepů za minutu, což je obrovskej nápor na srdce a úplně to nechci podporovat kofeinem, že bych šel ještě výš. Takže během dne gely, dával jsem ještě v kapslích cordyceps od Vemoherbu, který jsem dostal jako typ od kolegů. To je super věc na přenos kyslíku v krvi, přírodní produkt. Na těch delších tréninzích nebo delších závodech mi přijde, že to je strašně znát, když si toto dáš do suplementace. No a hned po odjeté kvalifikaci jsem si dal rýži na sladko s broskví a potom třicet a deset minut před startem gel. Snažil jsem se to nepodcenit a prosacharidovat, jak to jen šlo.

No a co dlouhodobá suplementace?

Tam jsem se nechal inspirovat ve ForActivu a zařadil jsem sacharidovou superkompenzaci. Takže High5 Energy Drink, gely, Recovery Drink, pak ještě Energy Drink Protein na dlouhé jízdy, kde je poměr sacharidů a proteinu. A samozřejmě beta-alanin, bez toho se člověk dneska už neobejde, ten mám od Reflexu, a aminokyseliny, EAA, od Nutriworksu. Po posilovnách se snažím normálně najíst, občas dávám protein od Reflexu – 100% Whey, ten dobře chutná a má super složení, těžko je na trhu něco lepšího. A když přichází podzim a choroby, tak dávám Nexgen – multivitamín. A tady musím říct, že jsem za celou zimu nebyl nemocný, což připisuju i tomu Nexgenu. Ale samozřejmě je to vždycky hlavně o pestré stravě. Suplementy dopomůžou, hlavně nám pracujícím, co se sportem neživíme, šetří ti čas a pomáhají regeneraci.

Takže cítíš rozdíl, když si po tréninku dáš EAA?

No jasně. Lidi, co sportují, budou znát tu vnitřní bolest svalů, kdy to bolí jakoby zevnitř. Ani to nejde moc rozmasírovat, ten sval je prostě na padrť. No a po těch EAA to prostě není. Jasně, klasická bolest svalů tam je, víš, žes něco dělal, ale ta regenerace je mnohem rychlejší. Což je důležitý hlavně pro nás amatéry, my s tím máme problém, protože do toho pořád dupem, všechny tréninky jezdíme na 110 % a neumíme moc odpočívat, není na to moc prostor. Před mistrákem jsem měl posilovnu jednou nebo dvakrát týdně v šest ráno, před prací, pak jdeš do práce, a odpoledne ještě na trenažér nebo na velodrom s Akademií dráhové cyklistiky, doma máš děti, do toho ještě rekonstruuju dům, takže je toho hodně. Takže popravdě si to bez těch suplementů nedokážu moc představit, strašně to pomáhá a usnadňuje to život. Ráno můžeš normálně vstát.

Trénujete na brněnským velodromu, který je ale ve špatném stavu?

Ten je v hodně špatném stavu. To je snad nejstarší velodrom v Evropě, který je pořád používaný. Betonová dráha, co má střechu jen nad tou dráhou, doprostřed normálně prší, takže je tam normálně okolní teplota, zima. Mistrovství republiky se jelo v prosinci, takže ty poslední tréninky už byly docela kruté. Sice jsme zvyklí trénovat na silnici ve všech možných podmínkách, ale to jsou nízké intenzity, ve vysoké intenzitě to není nic příjemného. Je tam rozdíl i v délce, v Brně má dráha 400 m a v Motole má 153,8. I ta zatáčka je mnohem prudší.

Je nějaká naděje v Brně na novou halu?

Mluví se o tom, měla být v Pisárkách, ale tam zdržuje územní rozhodnutí o stavbě protipovodňových opatření. Protože ta stavba nedostane stavební povolení, dokud ty opatření nebudou hotové. Nicméně je to navržený hodně megalomansky i s atletickou dráhou jako multifunční sportoviště,  takže toho se podle mě nedočkáme. Přednost určitě dostane hokejová hala.

Byl návrh, že by se postavila mobilní hala na Výstavišti, ta je v řádu 25 milionů, tam jsme diametrálně jinde oproti té velké hale, která by stála několik miliard. Ale ani to se bohužel nestalo. V České republice tak není dráha, na které by se mohly pořádat závody nejvyšší kategorie jako je Mistrovství světa a podobně. Není tu žádná zastřešená 250 m dlouhá dráha. V Praze je jen Motol, tam nemůžou být ani profesionální soutěže sprinterů, protože ti v těch nejvyšších rychlostech, které mají vyšší než my amatéři, lámou sedla v zatáčkách. Pak je dráha na Třebešíně, tak je dlouhá 333m a úplně otevřená. A pak už je jen Velodrom v Prostějově, taky betonový a otevřený, dráha v Brně a jakýsi velodrom v Plzni. Ten je snad dokonce asfaltový, je tam fotbalové hřistě uprostřed a taky je v tristním stavu. A přesto máme olympioniky, přesto máme v elitních kategoriích velký úspěchy. Teď jsme měli mistra světa a mistryni světa v juniorech a juniorkách, což je super úspěch.

A jaká je teď další meta? Pokud nějaká je?

Jeden z členů týmu, David Gotthard, jede na konci roku 2023 Mistrovství světa v masters, což jsou jezdci 35+. Pro mě je prioritou silniční sezóna, která začne v dubnu. A samozřejmě se zase bude jezdit Brněnský dráhový pohár, který pořádá tým Akademie dráhové cyklistiky, ve kterém trénuju. Pak bude Track Masters, takže těch závodů letos bude asi 8 nebo 9, závodit tak amatéři mají kde. Dráhová cyklistika se celkově setkává s popularitou, paradoxně je to asi nejbezpečnější způsob cyklistiky, i když nemáme přehazovačky a brzdy.

Nebývají nehody?

Tak občas někdo spadne, protože zapomene šlapat. Dráhový kolo je furtošlap, točí klikami pořád stejně, takže občas někdo pustí řídítka, přestane šlapat a hnedka ho to kolo vykopne. Ale když se držíš oběma rukama, tak tě to sice kopne, ale udržíš se. Jako může se stát cokoli, blbě zatočíš, smotáš to, ale není tam brždění, provoz, atd.

Ty máš teď malou dcerku, jak se to dá všechno zvládat?

Dá se to, pokud chceš. Dcera je priorita, já se snažím, aby cyklistika rodinu moc neovlivňovala, takže o víkendech chodím na tréninky v sedm nebo v osm ráno, v deset jsem zpátky. To se tak doma všichni klubou a pak máme ještě celý den. Když jsou tréninky v týdnu, tak se snažím jet do práce na kole na šestou, abych o půl třetí vyjel, dal trénink a o půl páté byl doma. Je to samozřejmé o odříkání, není už pak čas na kamarády, do hospody nechodím, je to prostě o prioritách. Musíš se trochu kousnout.

Má pro tebe jako pro cyklistu význam dělat i jiné sporty? Jestli to pomáhá pohybovému rozvoji?

No jejej, pomáhá a jak. Obzvlášť v té zimní přípravě je diverzifikace sportovních zatížení strašně důležitá. Kolo je svým způsobem sedavé zaměstnání. Vrchní část těla kromě břicha a zad nic moc nedělá. Takže zapojit různý části těla je důležité. Já mám třeba problém se zkrácenými vazy všude po těle. Protože jsem celý mládí jezdil jen na kole, i přes zimu, nedělal jsem žádný jiný sporty. Takže za mě je posilovna základ, protože zpevníš vazy, úpony, nabereš svalovou hmotu, kterou pak sice na vytrvalostním tréninku spotřebuješ, ale je nutná.

Já jsem přestal mít problém na větru utáhnout těžké převody, v tomhle posilovna opravdu pomohla. Člověk je zpevněný, sebejistější. Jinak florbal je super, hodně intenzivní sport, byť my cyklisti nejsme úplně technicky zdatní, tak někdy trpíme, běhání, turistika, plavání je super na záda. Takže během zimní přípravy je dobré to kolo trochu prostřídat. Teď se k němu pomalu začínám vracet, do toho posilovna a zase nějaký režim, to hlavní ale přijde až na jaře. Teď je lepší si zaplavat, sednout si do sauny a podobně. Kola bude přes léto až až.

Autor: Tomáš Kouřil