Rhodiola, tajemný pomocník Vikingů i východních sportovců

Během studené války experimentovali sovětští vědci s rhodiolou, rostlinou, která slibovala zajímavé výsledky v pomoc sportovcům s vytrvalostí. Dlouho předtím než Rusové začali svoje sportovce dopovat steroidy, zkoumal Sovětský Svaz rostliny s posilujícím účinkem, které by pomohly jeho sportovcům stejně jako vojákům a astronautům zlepšit výkon. Sověti hledali to, čemu říkali adaptogeny, speciální rostliny povzbuzující tělo k lepší adaptaci na fyzický a mentální stres bez závažných vedlejších efektů.

Sovětská vláda brala tyto experimenty natolik vážně, že zapojení vědci měli zakázáno mluvit nebo publikovat o výsledcích v zahraničí. Mnoho z testů probíhalo během sedmdesátých let pod vedením Ministerstva obrany v nepřístupném výzkumném městě v hloubi chladné Sibiře. Sovětský Svaz chtěl, aby rostliny pomohly vojákům přečkat omrzliny a vysoké nadmořské výšky v Afghánistánu.  Proto začali na kadetech testovat formuli složenou z sibiřského ženšenu, shizandry a rhodioly.

A byla to právě rhodiola, sukulent se žlutým květem rostoucí ve sněhem pokrytých arktických oblastech, jehož kořen voní skoro jako růže, který měl ty nejslibnější výsledky. Stimuluje, aniž by docházelo ke kolapsu nebo vyhoření. Rusové objevili, že rhodiola pomáhala vojákům k ostražitosti a udržení si energie během pokusů se spánkovou deprivací, stejně jako kosmonautům na ruské vesmírné stanici po týdnech ve stísněném prostoru pomohla zlepšit náladu. U sportovců testovali rhodiolu u téměř každého Olympionika – zvýšila výkonnost a zkrátila dobu regenerace. Mimořádné byly výsledky například u ruských biatlonistů – na konci jejich závodů, kdy normálně nastupuje vyčerpání, byli schopní střílet na terče bez třesu rukou, který pozdní fázi závodu obvykle doprovází.

Rhodiola se v Asii běžně prodává jako lék na depresi a únavu, je však čím dál více populárnější i v USA a VB, a to zejména mezi cyklisty a běžci. Užívá ji i Karl Melzter, jeden z nejúspěšnějších ultra maratonců v historii. „Jsem teď schopen se vzchopit tak rychle, aby byl každý závod úspěšný.“

Z hlediska vědeckých výzkumů je rhodiola dobře prozkoumaná, od šedesátých let proběhlo už nejméně 180 vědeckých studií . V roce 2013 například proběhla studie publikovaná v Journal of Strengh and Conditioning Research, kde 18 dobrovolníků s průměrnou kondicí užilo dávku rhodioly a ujelo na kole 6 mil. Na rozdíl od skupiny, která dostala placebo, měli cyklisté s užitou rhodiolou nižší tepové hodnoty a dokončili závod rychleji. Malá italská studie publikovaná v roce 2010 v Journal of sports Medicine and Physical Fitness měla podobně příznivé výsledky. 14 sledovaných sportovců, kteří po dobu čtyř týdnů užívali rhodiolu, měli nižší hladiny kyseliny mléčné v krvi (známka přetrénování) a snížené poškození svalů. Další velkou kapitolou u rhodioly i dalších adaptogenů je jejich schopnost zvyšovat odolnost vůči stresu. Obsažené látky, speciálně rosaviny tyrosal a salidrosid, snižují citlivost na stres.

Vyhrát Olympiádu je na jednu malou rostlinku skutečně velká výzva. Rusové na tento nápad nepřišli sami jen tak z ničeho nic. Po staletí si sibiřští vesničané připravovali čaj z rhodioly na všechno možné, od anémie až po libido. Vikingové před nájezdy často vypili celý roh rhodilového odvaru. A v Grónsku Inuité míchají rhodiolu s tulením tukem a sušenou krví – tento nápoj bohatý na vitamín C je chrání před kurdějemi. Rhodiola tak patří mezi rostliny, které za sebou mají staletí užívání v lidové medicíně.

Rhodiola podobně jako jiné adaptogeny je nejvíce efektivní ve směsi se synergně působícími látkami, například mumiem a sibiřským ženšenem.

Autor článku: Jakub Novák

Zdroj: Before Steroids, Russians Secretly Studied Herbs. Johnson. 2016. nationalgeographic.com. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/culture/article/long-before-doping-scandals--russians-were-studying-performance-