Proteiny

Separační metody izolace bílkovin: mikrofiltrace, ultrafiltrace a další

Velmi často diskutovanou otázkou jsou metody izolace bílkovin z kravského mléka a to nejen u kategorie tzv. „whey proteinů“, ale obecně u všech druhů mléčných bílkovin. Nepřehledná situace vzniká zejména díky tomu, že se mísí dohromady tzv. obchodní názvy surovin s metodami filtrace. Pokud však obchodní názvy vynecháme, věc se velmi zjednoduší, protože v rámci izolace mléčných bílkovin máme pouze tři základní metody: mikrofiltrace, ultrafiltrace a chemicko/elektrické metody. Podívejme se tedy na celou záležitost podrobněji.

Separační metody izolace bílkovin: mikrofiltrace, ultrafiltrace a další

V mlékárenském průmyslu jsou pro izolaci bílkovin využívány dvě základní separační metody:

  • Membránové metody izolace bílkovin = mikrofiltrace, ultrafiltrace
  • Chemicko/elektrické metody izolace bíkovin = iontová výměna

Ad1/ Membránové metody izolace = mikrofiltrace, ultrafiltrace

Membránové metody izolace patří v současné době k těm nejmodernějším a nejšetrnějším zejména díky minimální denaturaci, tedy narušení struktury bílkoviny během procesu zpracování. Velkou výhodou membránových procesů je také fakt, že většinou probíhají při teplotě okolí, nedochází při nich ke změně skupenství, chemickým změnám nebo změně senzorických vlastností.

Celý proces je v podstatě velmi jednoduchý: bílkovina je z mléka nebo tekuté syrovátky izolována pomocí tzv. pevných (polymerních, keramických atd.) membránových filtrů, kdy je tok mléka, nebo tekuté syrovátky veden podélně kolem filtrační stěny filtru. Tedy ne kolmo, jak je tomu u klasické filtrace, která v tomto případě není vhodná. Uvedená metoda podélného vedení toku je obecně nazývána „cross-flow“ a je v současné době standardně využívána v rámci membránových filtračních procesů rozličnými producenty všude ve světě.

Dle velikosti zadržovaných/odfiltrovaných částic se tyto metody následně dělí na:

- Mikrofiltrace: oddělení pevných částic s velikostí 0,1 μm až 10 μm  - obvyklé uspořádání toku „cross-flow“

- Ultrafiltrace: oddělení pevných částic s velikostí 0,001 μm až 0,1 μm – obvyklé uspořádání toku „cross-flow“

Jednou z výše uvedených metod, popřípadě jejich kombinací, jsou následně produkovány koncentráty a izoláty mléčných a syrovátkových bílkovin.  Metoda „cross-flow“ je tedy obecně užívána při mikrofiltraci i ultrafiltraci. V tomto ohledu je také nutné rozlišovat např. mezi obecně používanou metodou „cross-flow“ a textovým/grafickým logem „CFM“, které si zaregistrovala nadnárodní mlékárenská korporace Glanbia Nutritionals Inc.. V tomto případě se jedná pouze o tzv. grafickou ochrannou známku na „text/grafiku“ s obsahem tří uvedených písmen „CFM“, popř. „CFM NITRO“, stejně jako existuje například chráněný obchodní název produktu „Fidorka“. Jinými slovy se jedná o tzv. „brandové logo“ pro produktovou řadu surovin a nejedná se tedy o ochrannou známku na technologii „cross-flow“, která je obecně používána v celosvětovém měřítku.  Obdobná situace nastává u dalších obchodních názvů. Pokud by Vás zajímalo, jak keramické filtry pro všeobecně využívanou cross-flow mikrofiltraci a cross-flow ultrafiltraci vypadají, naleznete více např. na následujícím odkaze. V dalším odkaze naleznete grafické vyobrazení metody cross-flow. Samozřejmě existují i další metody filtrace jako reversní osmóza a nanofiltrace, ty jsou však obvykle využívány pro jiné účely než pro izolaci bílkovin, proto se jimi nebudeme zabývat.

Ad2/ Chemické/elektrické metody izolace bílkovin = iontová výměna

Iontová výměna představuje poměrně agresivní metodu izolace bílkovin, k níž dochází v rámci elektrického pole a to za změněného pH. Jako chemické činidlo je v tomto případě využíván hydroxid sodný a kyselina chlorovodíková. Principem iontové výměny je navázání pozitivně nabitých proteinů na kationtový sloupec a vymytí neutrálních nebo záporně nabitých nečistot. Výhodou této metody je vysoká čistota bílkoviny s minimem nebo nulovým obsahem laktózy, nevýhodou je naopak vysoký stupeň denaturace bílkoviny, což může mít zásadní vliv na výrazné snížení biologické aktivity jednotlivých frakcí. Tato metoda je využívána především v USA.

Autor článku: Jiří Žižlavský