Přirozená strategie pro posílení imunitního systému

Co vlastně pro posílení imunity můžeme udělat? Například dostatečný denní příjem vitamínu C je samozřejmě osvědčenou metodou, existují však i další nutriční strategie, které imunitnímu systému poskytnou další podporu. Než se pustíme do konkrétních doporučení, v rychlosti se podíváme na to, jak přirozená obranyschopnost organismu funguje a jak pomáhá chránit naše tělo před patogeny.

Jak funguje imunitní systém

Zjednodušeně řečeno, imunita je obranný systém, který chrání tělo před napadením cizorodými látkami, jako jsou viry, bakterie nebo paraziti. V případě, že se však do těla dostanou, má za úkol se s nimi vypořádat, aby napáchaly minimum škod. Zahrnuje rozmanitou skupinu obranyschopných buněk, které lze na základě jejich vlastností a mechanismů působení obecně rozdělit na přirozené a adaptivní.[1]

Přirozené imunitní buňky, jako jsou makrofágy, neutrofily a NK buňky, fungují v podstatě jako první obranná linie těla proti patogenům. Pokud se objeví nějaké ohrožení, reagují rychle, ale na jednotlivé patogeny aplikují méně specifické odpovědi. Naopak adaptivní imunitní buňky (T lymfocyty a B lymfocyty) reagují pomaleji, ale reagují na konkrétní patogen a vytvářejí protilátky, což našemu imunitnímu systému umožňuje účinněji se bránit proti danému patogenu v případě, že se s ním setká někdy v budoucnosti.[2]

Schopnost organismu zůstat zdravý závisí na tom, jak dobře dokážou různé imunitní buňky koordinovat svou činnost. Čím lépe je koordinovaná aktivita jednotlivých imunitních buněk, tím účinnější bude vyvolaná imunitní odpověď. Jedním ze způsobů, jak se obranyschopné buňky slaďují, je přitom vylučování cytokinů. Tyto molekuly přitahují imunitní buňky na místo infekce a regulují jejich aktivaci nebo supresi.[3]

Jaké faktory tedy ovlivňují kvalitu imunitní odpovědi organismu? Správnou funkci imunitního systému ovlivňuje řada proměnných, jako je věk, kvalita spánku, úroveň stresu, celkové zdraví apod. Nelze však podceňovat ani význam správné výživy. Na to, jaké doplňky výživy by mohly mít pozitivní přínos pro fungování imunitního systému, se proto podíváme níže.

Multivitamín

Imunitní systém je komplexní síť mnoha faktorů, které musí dokonale spolupracovat. V případě, že je některý ze zúčastněných faktorů jakkoliv limitován, dochází ke zvýšení rizika onemocnění a dalších negativních dopadů na celý organismus. Vitamíny se spolu s ostatními mikronutrienty účastní mnoha biochemických reakcí v našem těle. Mimo jiné hrají zásadní roli ve fungování obranyschopnosti a jsou nezbytné pro správnou imunitní odpověď organismu. Vitamíny A, C a E posilují funkci epitelové/kožní bariéry. Některé vitamíny jsou považovány za nezbytné při produkci protilátek. Většina vitamínů (např. B6, B9, B12, A a D) napomáhá při produkci cytokinů a T lymfocytů. Bohužel v rámci naší běžné stravy se můžeme poměrně často setkat s nedostatkem některých vitamínů a tyto nedostatky mohou následně ohrozit obranyschopnost našeho organismu. Pravidelné užívání kvalitního multivitamínu se tak stává jednoduchým a efektivním způsobem, jak zajistit alespoň základní příjem všech důležitých vitamínů.[4]

Omega 3

Pokud se jedná o posilování imunity, pravděpodobně vás jako první volba napadnou vitamíny nebo minerály. Příroda má však v rukávu i další prostředky, které mohou obranyschopnost organismu optimalizovat. Jedním z těchto prostředků může být zvýšený příjem omega 3 nenasycených mastných kyselin. Výzkumy naznačují, že omega 3 mastné kyseliny, kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA), mohou podporovat správné fungování imunitního systému díky tomu, že na buněčné úrovni pomáhají bojovat se stresem (ten může vést ke zhoršenému fungování imunitního systému).[5] Krátkodobý buněčný stres (v podstatě zánětlivá reakce organismu) je normální a nezbytnou fyziologickou reakcí, která pomáhá tělu s procesem obnovy buněk poškozených zraněním, infekcí nebo nemocí. Pokud se však tento buněčný stres stane dlouhodobým, může vést k poškození buněk a přispět tak k rozvoji řady chronických onemocnění.[6] Právě zde přichází prostor pro omega 3 mastné kyseliny (EPA a DHA), které pomáhají syntetizovat signální molekuly, které snižují stresovou (zánětlivou) odezvu. V situaci, kdy již organismus nemusí čelit akutní hrozbě. jej tak navrací do normálního stavu.

Opačný mechanismus působení můžeme pozorovat u kyseliny arachidonové (omega 6), která naopak stresovou odezvu organismu zvyšuje. Pokud je tedy v buněčných membránách vyšší zastoupení omega 6 mastných kyselin, může se v organismu zvyšovat celková zánětlivost. Naopak při hojnějším zastoupení omega 3 mastných kyselin zánětlivost klesá.

Přestože naše buňky ke svému správnému fungování potřebují oba zmíněné typy mastných kyselin, podle dostupných výzkumů je pro optimální funkci imunitního systému i celkové zdraví prospěšnější, pokud má tělo k dispozici především dostatek omega 3 mastných kyselin. Ve stravě většiny lidí bohužel převažují právě omega 6 mastné kyseliny (průmyslově zpracované potraviny, rostlinné oleje, červené maso apod.). Tento nevhodný poměr je však naštěstí možné vylepšit díky konzumaci potravin bohatých na omega 3 mastné kyseliny (ryby, rybí olej, olej z mořských řas apod.)[7]

Omega 3 mastné kyseliny se podílejí na posílení obranyschopnosti organismu také tím, že zlepšují funkci přirozených i adaptivních imunitních buněk. EPA a DHA mohou například regulovat činnost makrofágů, které mají klíčovou roli v rámci přirozené imunity a chrání tělo před vniknutím nežádoucích patogenů.[8] Omega 3 také zvyšují počet neutrofilních buněk a podporují jejich fagocytární kapacity (fagocytóza je proces, při které imunitní buňka v podstatě ničí virus nebo infikovanou buňku tím, že se na ně naváže a pohltí je).[9] Studie ukazují, že EPA a DHA mohou pozitivně ovlivňovat také adaptivní imunitu. Podporují růst a specializaci určitých typů T lymfocytů a v různých tkáních zvyšují zastoupení B lymfocytů.[10]

Probiotika

Stále více studií ukazuje, že užívání probiotik, pokud jsou podávána v dostatečném množství, může být prospěšné pro náš imunitní systém. Důvodem je, že podporují aktivaci několika významných imunitních mechanismů.

Jedním ze způsobů, jak probiotika zvyšují obranyschopnost našeho organismu, je inhibice růstu patogenních bakterií. Probiotika soupeří s patogenními bakteriemi o živiny, které potřebují k růstu a proliferaci. Produkují látky, které patogeny přímo ničí nebo zastavují jejich růst. Zabraňují patogenům v přilnutí ke střevnímu epitelu, buněčné vrstvě, která tvoří fyziologickou bariéru proti cizorodým látkám ve střevech. Zároveň posilují bariérové funkce buněk střevního epitelu a podporují jejich životnost.[11]

Probiotika mohou zlepšovat obranyschopnost také tím, že stimulují aktivitu imunitních buněk. Ukázalo se, že suplementace různými druhy a kmeny probiotických bakterií může zvyšovat aktivitu NK buněk ve slezině nebo indukovat produkci proteinů zvyšujících imunitu v pojivových tkáních. Zvýšenou genovou expresí navíc dokážou posilovat integritu střevní bariéry nebo pozitivně ovlivnit skladbu střevní mikroflóry.[12]

Vitamín D

Vitamín D si v posledních letech vydobyl zvýšenou pozornost. Je známý především svými příznivými účinky na vstřebávání vápníku a zdraví kostí, navíc se objevuje stále více zdrojů, které potvrzují i jeho pozitivní vliv na imunitní systém. Podle dostupných informací totiž vitamín D může modulovat funkce přirozené i adaptivní imunity.[13]

Jedním z nejvýznamnějších způsobů, jak vitamín D podporuje přirozenou imunitu, je stimulace produkce antimikrobiálních peptidů (AMP). Jedná se v podstatě o endogenní antibiotika (pocházející z organismu), která jsou produkována různými typy imunitních buněk a vykazují širokou škálu antimikrobiálních i antivirových aktivit.[14] Toto působení se pravděpodobně odráží i ve výsledcích klinické studie, při které bylo u dětí školního věku při podávání 1200 IU vitamínu D pozorováno 42% snížení výskytu chřipky.[15]

Vitamín D je také důležitým článkem při autoimunitních onemocněních a náchylnosti k infekcím, nachlazení a chřipce. Zjednodušeně by se dalo říci, že jedinci s nižší hladinou vitamínu D mohou být náchylnější k rozvoji autoimunitních onemocnění i infekcím horních cest dýchacích.[16]

Přestože si vitamín D dokáže díky slunečnímu záření naše tělo syntetizovat samo, vlivem různých faktorů (roční období, zeměpisná poloha, omezená expozice slunečnímu záření, pigmentace kůže, užívání opalovacího krému) jej bohužel většina lidí nemá dostatek. Z tohoto důvodu je vhodné zejména v zimních měsících vitamín D doplňovat pomocí doplňků výživy.[17]

Závěrem

Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují fungování našeho imunitního systému. Rozhodně se nedá říci, že pouze správná výživa sama o sobě zajistí, že budeme chránění před všemi patogenními hrozbami v našem okolí. Nicméně výše uvedené informace naznačují, že zvýšený příjem těch správných nutrientů může naši obranyschopnost posílit. Jedná se tak o velmi šetrnou a bezpečnou metodu, jak optimalizovat nejen fungování imunitního systému, ale i naše celkové zdraví.

Autor článku: Mgr. Tomáš Pavelek

Zdroje:

1. Schutlz KT, Grieder F. Toxicol Pathol, 1987. 15(3): p: 262-264.
2. Alberts B, et al. Molecular Biology of the Cell, 2002. 4th edition. New York: Garland Science.
3. Iwasaki A, Medzhitov, R. Nat Immunol. 2015. 16, p: 343–353.
4. Aslam MF, Majeed S,  Aslam S, Irfan  JA  (2017)  Vitamins: Key  Role  Players  in Boosting  Up Immune Response-A  Mini Review. VitamMiner 6: 153
5. MacGillivray DM, Kollmann TR. Front Immunol. 2014. p: 434.
6. Gutiérrez S, et al. Int J Mol Sci. 2019. 20(20): p. 5028.
7. Calder PC. Biochem Soc Trans. 2005. 33: p.423–427.
8. Liu Y, et al. Immunology. 2014. 143: p. 81–95.
9. Gorjao R, et al. Clin Nutr. 2006. 25: p. 923–938.
10. Lian M, et al. PLoS ONE. 2015. 10: p. 0132741.
11. Vanderpool C, et al. Inflamm Bowel Dis. 2008. 14(11): p. 1585-96.
12. Matsuzaki T, Chin J. Immunol Cell Biol. 2000. 78(1): p. 67–73.
13. Aranow, C. J Investig Med. 2011.59(6): p. 881–886.
14. Beisswenger C, Bals R. Chem Immunol Allergy. 2005. 86: p. 55–71.
15. Urashima M, et al. Am J Clin Nutr. 2010. 91(5): p. 1255–60.
16. Ginde AA, et al. Arch Intern Med. 2009. 169(4): p. 384–90.
17. Holick MF, Chen TC. Am J Clin Nutr. 2008. 87(4): p. 1080S-6S.