Rozhovor s Davidem Thomasem - Minerální rovnováha nám umožnuje užívat si život

Minerály v těle přenáší elektrické impulsy. Z toho důvodu je důležité, jak efektivně to dovedou, je to tak?

David: Přesně tak. Jakým způsobem jsou minerály absorbovány do organismu nejlépe pochopíme, když si uvědomíme jejich elektrickou vodivost předvedenou ve vodě. Je na to jednoduchý pokus se žárovkou a elektrodami ponořenými do destilované vody. Destilovaná voda nevede elektrický proud, nejsou v ní totiž žádné volné částice. Když ale přidáme minerály, měla by se žárovka rozsvítit. Když to ale reálně vyzkoušíme se surovými minerály ve zkamenělé formě, nic se nestane. Když místo destilované vody nalejeme běžnou minerálku z obchodu, nic se nestane. Jak to? Minerály jsou přítomné, ale zároveň nedovedou vést elektrický proud. Když ale přidám pár kapek elete, žárovka se rozstvítí.

Jde opravdu o jednoduchou věc, ukazuje ale rozdíl mezi jednotlivými typy minerálů, které si můžeme koupit. Některé můžou vejít do těla na jedné straně a vyjít na té druhé beze změny. Ale když máte ionizovaný minerál, je absorbovaný už v ústech.

Co se týče minerálky, která je prezentována jako přírodní, s obsahem přírodních minerálů, tak tato tvrzení jsou správná. Ale skutečnost je taková, že když ji vypijete, tak trvá, než minerály vstřebáte a využijete. A to je hlavní rozdíl mezi neionizovanými a ionizovanými minerály. Minerály elete jsou sbírány z Velkého Solného jezera a prochází čistě přírodním procesem, abychom dostali ty, které máme zde v lahvičce.

Opakování je matka moudrosti. Proč je tolik zásadní doplňovat vodu, ale i minerály? Pokud sportujete, ale i pro nesportující populaci?

Protože jsme vyrobení z vody. 60 % našeho těla tvoří voda. A pokud si představíte pyramidu složek, ze kterých je naše tělo, a voda bude základ, tak další velkou složkou budou minerály. A pokud voda a minerály nejsou v optimální rovnováze, všechny ostatní nutrienty, esenciální mastné kyseliny, probiotika, všechny rozličné aminokyseliny nebudou fungovat tak, jak mají.

Pokoud mluvíme o obecném zdraví, prvním klinickým příznakem dehydratace je ztráta koncentrace. Takže jde o věc dotýkající se i všech lidí v kancelářích a jejich schopnosti pracovat. Elete se ale primárně soustředí na sportovní prostředí. V tomto směru se veze na zádech sportovních drinků od velkých mezinárodních společností, které zpropagovaly hlavní myšlenku široké populaci – když se potíte, ztrácíte elektrolyty, když ztrácíte elektrolyty, snižuje se vaše výkonost. Co už ale neříkají, je to, že elektrolyty, které dávají do sportovních drinků, jsou buď chlorid sodný nebo směs sodíku a draslíku a to je všechno. S elete dostanete sodík, draslík, hořčík a protože je získané z naturálního zdroje, tak i stopové a ultra stopové prvky obsažené v periodické tabulce. Tělo tak dostává to, co v danou chvíli potřebuje. V běžných sportovních nápojích jsou také syntetické příchutě a barviva, což při vrcholovém sportu není to, co potřebujete. Potřebujete fungovat na maximum. S produkty, které opravdu dělají to, co slibují na obalu.

Jedna z nejzajímavějších věcí na elete je to, že ho vyzkoušeli s kalifornskými hasiči při náročných zásazích zásazích u lesních požárů. Dali dohromady dvě skupiny, jedna s sebou při hašení měla na pití pouze vodu, druhá skupina vodu s elete. Hasiči byli na zásahu dlouhé hodiny, po návratu jim změřili úroveň hydratace a zjistili, že byla u obou skupin stejná. Obě skupiny měly stejnou úroveň hydratace. Ale ti, kteří pili samotnou vodu, jí museli vypít o 72 % více než ti, kteří pili vodu s elete.

Což ukazuje, že když přidáte elete do vody, umožňuje to tělu absorbovat vodu lépe než vodu samotnou. Elete tedy neposkytujete tělu jen zásobu minerálů, ale i schopnost absorbovat vodu do organismu. To je pro sportovce zásadní – když jste sportovec, potřebujete pít, když ale nedáte pozor, vypijete moc. A co vypijete, zůstane zamknuté v žaludku a vy se cítíte špatně. S elete se to nestane.

Proč je samotný chlorid sodný pro rehydrataci problematický?

David: On funguje. Pracoval jsem v dolech v Jižní Africe a věřte mi, hodně se tam potíte. A oni nám dávali tablety se solí, abychom sodík doplnili. Problém je, že západní strava má sodíku nadbytek.

Tělo má tři cesty, jak se zbavit toxinů – výkaly, močí nebo pocením. A když změříte úroveň sodíku v potu, je ho tam hodně. Jde o zásadní minerál, jeho používání jde daleko do minulosti – římské legie dostávaly sůl jako žold. Protože už tehdy věděli, jak zásadní prvek to je.

Na jazyku máme sodíkový receptor, který vyvolává naše bažení po slané chuti. Výrobci jídla a nápojů to vědí, takže do svých produktů přidávají soli hodně. Tělo na to reaguje a chce víc a víc. Proto pak máme vysoký krevní tlak a další problémy spojené s vysokým obsahem sodíku. Protipólem k tomu je draslík. Proto je v elete vyrovnané množství obou. Draslík je v čestvé zelenině a ovoci, kdo jí ale dnes konzumuje dostatek, navíc je vysoký úbytek minerálů – jak v zelenině, tak ovoci, k tomu se ještě dostaneme. Takže zásadní věc je poskytnout tělu hlavní minerály v rovnováze. A těmi hlavními jsou sodík, draslík a chlorid.

Na buněčné úrovni máte buňky plovoucí v mořské vodě – to je extracelulární tekutina. Hlavní vnitřní (interní) složkou buňky je z velké části draslík. A mezi vnitřním a vnějším prostředím je tzv. sodno draselná pumpa, která je zdrojem většiny energie pro tělo. Ve výsledku tak na buněčné úrovni jsme doslova světelné bytosti – fungujeme na základě elektrických komponent. Proto je pro porozumění tolik užitečný experiment se žárovkou. Všechno je totiž založené na elektrické vodivosti a na rychlosti světla. Ano, na buněčné úrovni pracujeme rychlostí světla.

S produkcí energie je spojený ještě hořčík, dá se tedy říci, že je důležité mít dostatečnou hladinu sodíku, draslíku a hořčíku?

Ano, hořčík je naproto nezbytný. A lidi ho mají nedostatek. V západní společnosti se čím dál víc objevuje tzv. metabolický syndrom. Vysoký krevní tlak, obezita, diabetes a podobné problémy a choroby. A jsou studie, které říkají, že společným základem těchto problémů je nedostatek hořčíku. Když totiž do těla dodáte sacharidy, tak zůstanou sacharidy, dokud se nedostanou do Krebsova cyklu, kde se spolu s lipidy a proteiny přeměnují na energii, a kde je třeba hořčík. Potřebujete hořčík, abyste ze sacharidů dostali energii. To je vše součástí výroby ATP. Proto je taky důležité, aby ionizovaný hořčík byl ve vašem sportovním nápoji. Rozdíl mezi hořčíkem v elete a kterýmkoli jiným je ten, že hořčík z elete byl získán během dvou let vypařování v nádrži ve Velkém Solném jezeru v Utahu. Po dvou letech se vypaří 99 % vody a zůstane chloridu sodný. Ale také chlorid hořečnatý a směsi stopových a ultra stopových prvků. A to je hořčíková složka v elete. Takže dostáváte i bór, lithium, selen, trochu zinku atd. A tělo má kapacitu a vlastní inteligenci na to, aby to vše správně využilo. Tělo se dívá na nutrienty, které pokonzumujeme a podle potřeby je využívá pro tvorbu hmoty srdce, plic, jater, tkání, svalů a tak dále. A obzvláště vrcholový sportovec fungující na špičkové úrovně v tomto směru potřebuje, aby i v těle vše fungovalo na špičkové úrovni. A proto je zcela zásadní mít správnou úroveň hydratace a minerálů.

Můžete víc přiblížit proces získávání minerálů z Velkého solného jezera?

V nedotčeném srdci jezera v jeho severní části, je pumpa, která přivádí vodu z jezera do vaporizační nádrže. Do té nepřichází žádná další voda, vlivem slunce se tak voda začne vypařovat. Zbylá voda se stane tzv. supersaturovanou s obsahem vysokého množství minerálů. Voda z Velkého solného jezera je desetkrát koncentrovanější z hlediska obsahu minerálů než mořská voda. První zůstane chlorid sodný, pak další minerály, až skončíte ve fázi produktu CMD, to je vlastně hořčíková složka v elete. Ta bylo v minulosti základem Mineral Resources inc. Jde o rodinnou firmu, která začla tak, že otec současné generace četl článek od lékaře, který pro optimální zdraví doporučoval pít třetinu sklenice mořské vody denně. Pak začal získávat vodu ze Solného jezera, ukládat ji v nádržích, kombinovat s mořskou vodou a přírodní formou draslíku, a tak vzniklo elete.

Jak je to vůbec se ztrátou minerálů v půdě? A v návaznosti na to, jak moc je pro sportovce důležité minerály doplňovat?

Tady je třeba jít do minulosti. Čtyřicet let jsme pracoval jako chiropraktik, takže vím o významu biomechaniky pro zdraví. Po několika letech jsem si ale uvědomil, že pokud řešíme optimální výkon a optimální zdraví, je potřeba se podívat i na oblast chemie. Když mi lidi přicházeli s problémy s klouby, osteoartritidou a podobně, uvědomil jsem si, že s biomechanikou si nevystačím a potřebuju začít s biochemií. Proto jsem se začal poohlížet po stravě, stravovacích režimech a minerálních suplementacích.

Jedna z manter profese naturopata bývala, že jídlo, které jíme teď už není tak nutričně bohaté, jak bývalo v minulosti. Pro celkový obrázek mi pak pomohlo i moje geologické vzdělání a členství v Geologické společnosti.  V polovině devadesátých let jsem narazil na knize The chemical composition of foods, která byla publikovaná v roce 1940. Tehdy teprve začali zjišťovat, jaké je složení různých jídel.  Začali vytvářet databázi a zjištovat, že jídlo má určité charakteristiky, jak jsou spojené proteiny, že se skládají z aminokyselin a podobně. Začali si totiž uvědomovat, že neinfekční nemoci jako cukrovka a podobně, můžou mít základ v jídlu. Proto vyznikl výzkum, ve kterém bylo popsáno mnoho druhů potravin. A dostalo se právě i na obsah minerálů a stopových prvků. Dneska už ona kniha, která je oficiálním vládním dokumentem, existuje v páté edici. Bylo v ní analyzováno přes sedmdesát rozdílných druhů potravin, zeleniny, ovoce, mléčných produktů, masa a podobně v průběhu padesáti let. A vyšlo najevo, že například mědi, která byla tehdy v roce 1940 jediným popsaným stopovým prvkem se v potravinách ztratilo celých 62 %. Když to vezmete jako ukazatel pro ostatní stopové prvky, máte představu, o jak velký problém jde.

V tomto směru jsem uskutečnil svůj vlastní výzkum, který se dokonce dostal na stránky prestižních britských novin. Volal mi novinář, který se úplnou náhodou dostal k informaci, že brokolice ztratila oproti roku 1940 celkem 75 % vápníku. Proto mě kontaktoval a v novinách vyšel článek citující můj výzkum. Vyšel pak v roce 2002 i v odborném žurnálu Nutrition and health. A podle všeho je hodně citovaný, odborná i neodborná veřejnost tak začíná objevovat závažnost problému, kterým je mizení minerálů z potravin. Příčinou je jednak vyčerpání půdy, ale není to jediný důvod. Způsobují to i moderní zemědělské metody, rychlý způsob pěstování, čas sklizně, pesticidy a podobně. Ve výsledku tak mrkev neobsahuje tolik hořčíku a rajče neobsahuje tolik železa, kolik mívalo. Popravdě potřebujete sníst deset rajčat, abyste dostali do těla tolik minerálů, kolik mělo jedno rajče před 40 lety.

Pokud se bavíme o rovnováze sodíku a draslíku, co všechno ovlivňuje?

Existuje kniha nazvaná Evolution, adaptation and life. Mluví se v ní o adaptační kapacitě těla. Země existuje nějakých 4,7 miliard let, my jako lidské bytosti jsme momentálně na vrcholu vývoje a díky tomu máme úžasnou schopnost adaptace a kompenzace. Užíváme si prostředí, které je kolem nás, vzduch, slunce, přírodu, to prostředí nás ale mnoha způsoby chce zabít. A jen náš imunitní systém tomu brání. Ale trvalo všechny ty roky, abychom se dostali do bodu, kde si okolní prostředí můžeme bez problémů užívat. A je to právě díky užasné schopnosti našich těl se na to prostředí adaptovat. Všechny vývojové procesy, od prvních organismů, které opustily oceán, přes ryby, plazy až k savcům, všechny tyto vývojové procesy neseme v sobě. Neseme si například část z ryb v extracelulárním prostoru – to je ta mořská voda, o které jsem mluvil. A jsme zároveň i každý jiný – pokud chceme opravdu dobré zdraví, říkával mi můj americký učitel, najděme svoje pra-pra-prarodiče. Protože genetika také hraje velkou roli.

Takže máme dvě věci, které jsou v tomto směru důležité. Nedostatek minerálu, řekněme hořčíku, která se u každého bude projevovat jinak podle genetických předpokladů. Jeden bude mít vysoký tlak, další problémy se srdcem a cévami, další diabetes. Základ v nedostatku bude ale stejný. A druhou věcí je naše schopnost se adaptovat. Při narození je nám nějaká dána. A jakmile nastane nějaké trauma, fyzické, fyziologické nebo psychické, tělo má vždy kapacity se na něj adaptovat a kompenzovat jej. S časem se ale tahle schopnost zmenšuje. A v určitém bodě se stane něco, co nás z hlediska symptomů veme přes hranici toho, co jsme schopni kompenzovat. A v tomto bodě už tělo nemá žádný jazyk, jak to dát najevo, kromě symptomů. Takže se objeví symptom, kterým nám tělo říká, nebo spíš brečí a říká, dělejte něco. Pomozte si. A platí, že voda a minerály jsou v tomto směru naprosto fundamentální, jsou naprostými základy. Díky minerální rovnováze se můžeme těšit z života – po stránce fyzické, duševní, emoční i spirituální.

Ono je dobré, když nastane nějaký problém, nejdřív začít s tím nejzákladnějším jako je odpočinek, strava, hydratace, minerály, a až potom se pouštět do něćeho jiného. Třeba když máte depresi.

Ano, existuje totiž mindset, že jdeme k doktorovi a ten nám dá lék. A ten lék nám pomůže cítit se líp. Jinak řečeno, nejsem nemocný znamená, že nemám symptomy. Ale chybí jedna část – proč jsem nemocný? Tuto otázku si lidé často nekladou. Chtějí lék bez snahy o pochopení, proč mám depresi. Co je příčina. Deprese může být fyziologická, přičemž existují výzkumy, že u té mírné pomáhá suplementace magnesiem. Může samozřejmě být i psychologická, ale i u psychologických problémů platí, že je daleko lepší, aby i fyziologie fungovala tak dobře, jak je možné.

Další velkou oblastí je kvalita spánku. Obzvlášť pro lidi, kteří žijí ve stresu, mají náročná zaměstnání, i pro ty , kteří se nedostatečně hýbou, často konzumují alkohol…

Tohle se primárně týká hořčíku. Ten funguje velmi významně v rámci nervové soustavy. Takže když máte práci, která je duševní povahy, taková, kde hodně zaměstnáváte mozek, a zároveň, i když se hodně obáváte něčeho, stavu světa, ekonomiky, prostředí, všechny tyto úzkosti, tak spotřebováváte hořčík. Neustále. Takže pokud ho do těla nedáte zpátky, bude chybět. Takže hořčík doslova živí nervový systém. Fyziologický symptom nedostatku hořčíku jsou křeče, psychologický symptom může být nekvalitní spánek a deprese. A co se týče alkoholu, poskytnout kvalitní minerály je nejlepší lék na kocovinu. Ideálně než jdete do postele.

Když jsme u alkoholu, kofeinu a nikotinu, co dělají s minerály v těle?

Všechno jsou to diuretika. Odplavují z těla vodu. Je to tak, že nedostatene nic zadarmo. Když máte stimulant, měli byste mít něco, čím ho vyrovnáte. Ale to lidi nedělají. A tak končí v deficienci. Proto mám elete tak rád, protože jde o velmi jednoduchou a velmi účinnou věc, jak toto napravit.

Zajímavým prvkem je třeba lithium. Maniodepresivní jedinci s bipolární poruchou ho mají jako lék. A v elete jej dostáváte v poměrně velkém množství. Jiný zajímavý prvek je bór. Stopový prvek, který je trochu jako vitamín D. Ne úplně vitamín, ne úplně minerál, který ovlivňuje fungování hormonů a souvisí s vlastnostmi vápníku.

Nebo například ketodieta. Pro tu jsou minerály naprosto zásadní. Potřebujete minerály, abyste mohli zpracovat všechen ten příjem bílkovin. Pokud budete mít minerálů nedostatek, kompletně si pokazíte ledviny.

Jaký je váš názor na vodní filtry, které má hodně z nás doma?

Na to je třeba se dívat z historického kontextu. Před sto lety bylo nedostatečnou kanalizací a distribucí vody způsobených hodně nemocí. To se dnes zlepšilo. My v Evropě v tomto směru máme velké štěstí – máme oboje kvalitní, stačí pustit kohoutek a máme vodu. Nehrozí tedy, že bychom kvůli nemocem nebo žízni zemřeli. Problém je, že to, co dávají do vody, tedy chlór, není pro tělo vhodné. Proto dává smysl, že lidi, kteří se zajímají o zdraví, filtrují svoji vodu. Jenže filtr spolu s nežádoucími látkami z vody vezme i minerály. Takže nejlepší věc je vodu remineralizovat pomocí elete. A jak už jsme si říkali na začátku, s elete přidáte do vody minerály v ionizované formě, která je pro tělo lépe vstřebatelná než u těch, co jsou ve vodě přirozeně. Zlepšíte tak minerální rovnováhu a ve výsledku i fungování organismu.

Autor článku: Tomáš Kouřil