Hořčík

Hořčík - synergní kombinace pufrovaného bisglycinátu hořečnatého

Renomované značky doplňkové výživy v současné době používají synergní kombinaci chelátové formy hořčíku a oxidu hořečnatého. Pojďme se podívat blíže, proč tomu tak je a jaké má tato kombinace výhody.

Hořčík - synergní kombinace pufrovaného bisglycinátu hořečnatého

Normální příjem hořčíku se u dospělého jedince pohybuje mezi 300 mg a 360 mg za den (12,5 – 15,0 mmol denně). Hořčík je na jedenáctém místě mezi minerály z hlediska zastoupení v lidském těle, řídí aktivity více než 350 enzymatických systémů a hraje klíčovou roli ve než 80 % metabolických funkcí. Přesto stále zůstává jedním z nejhůře pochopených a nejvíce podceňovaných minerálů v naší stravě.

Hořčík a jeho vstřebávání = aktivní vs. pasivní systém vstřebávání

Hořčík může být vstřebáván po celé délce zažívacího traktu, ačkoli různé části tenkého a tlustého střeva přispívají k celkové absorpci nestejně.

V lidském zažívacím traktu jsou dva transportní systémy – pasivní paracelulární, pomocí kterého jsou minerály vstřebávány přes spoje mezi epitelovými buňkami. Ten je zodpovědný za vstřebání 80 % - 90% magnesia ze zažívacího traktu. Jedná se o pasivní proces vstřebávání, při kterém tělo nespotřebovává žádnou energii (ideální). Touto cestou se vstřebávají volné formy minerálů (rozpuštěné oxidové formy, ionizované minerály atd..) Děje se tak za pomoci takzvaných těsných spojů, seskupení speciálních proteinů, které obepínají buňku a zamezují průchodu nežádoucích látek. Látky žádoucí jako hořčík naopak do těla propouští. Molekuly hořčíku jsou obaleny molekulami vody tvořícími jakýsi ochranný vodní obal. Ten je při průchodu těsnými spoji odstraněn a do těla se dostává pouze hořčík.

Druhý systém je aktivní transcelulární transport, kterým se vstřebávají pouze menší dávky hořčíku přímo přes buňky pomocí aktivních transportérů TRPM 6 a 7. Jedná se aktivní o proces vyžadující energii, kterou tělo při tranportu spotřebuje. Touto cesto se vstřebávají např. organické a chelátové formy minerálů (energeticky nákladnější cesta).

Ochranný obal

Hořčík k sobě přirozeně váže molekuly vody. A to mnohem těsněji než jiný prvek, vápník. Velikost prostoru, ve kterém je kolem molekuly hořčíku přitahována voda, je cca 400x krát větší než samotná molekula. U vápníku je tento rozdíl mnohem menší, proto se vápník bezproblémově vstřebává samostatně v anorganické i organické formě.

Tento jednoduchý fakt vysvětluje mnohé zvláštnosti, které hořčík má. Je pro něj na příklad téměř nemožné projít úzkými kanály v membránách jednotlivých tkání, kterými naopak lehce prochází vápník. Je to právě proto, že ochranný vodní obal je k hořčíku příliš těsně a nelze jej jednoduše odstranit.

Zásadní vliv na to, zda náš organizmus hořčík zbaví ochranného vodního obalu a následně ho vstřebá pasivním transportem a využije má pH tenkého střeva.

Vliv pH

Klíčovou roli v zachování rozpustnosti a využitelnosti hořčíku tedy hraje pH. Jeho hodnota stoupá s prodlužující se délkou tenkého střeva, zatímco vstřebatelnost hořčíků klesá. Činnost  transportérů přenášejících hořčík je aktivována při pH hodnotou mezi 5.5 a 6.5., což je optimální pH pro transport hořčíku.

Jednoduše řečeno, čím je vyšší (zásaditější) pH tím je využitelnost hořčíku nižší.

Oxid hořečnatý a jeho využitelnost = samostatně NE, ale společně s pufrem JEDNO VELKÉ ANO !

Rozpustnost minerálů je hlavní faktor určující jejich absorpci v zažívacím traktu. Právě oxid hořečnatý nabízí perfektní rozpustnost ve vodě, v tomto ohledu je jednička, nicméně má jednu nevýhodu - je alkalický, to znamená zásaditý, což je pro vstřebávání hořčíku v tenkém střevě nevhodné. Právě z tohoto důvodu není dávkování samostatného oxidu hořečnatého doporučováno, protože využitelnost v tomto případě není příliš vysoká.

Avšak naprosto jiná situace nastává v okamžiku, kdy společně s oxidem hořečnatým použijeme pufr, který optimalizuje pH tenkého střeva na výše uvedené optimální (kyselejší) hodnoty. Tímto pufrem je právě bisglycinát hořečnatý, nebo kyselina citronová. V případě, že je tato hodnota optimální, dokáže organizmus bez problému vstřebat a využít jakoukoliv formu hořčíku, nejlépe však tu nejjednodušší, kterou je oxid hořečnatý (pasivní transport = vstřebávání bez zátěže). Pufrovaný bisglycinát hořečnatý, nebo kyselina citronová funguje jako pH stabilizující činidlo (pufr), kdy zvyšuje kyselost prostředí tenkého střeva a umožňuje tak oxidu hořečnatému bezproblémovou vstřebatelnost. Dohromady s pufrem a kyselinou citronovou tak má oxid hořečnatý špičkovou biologickou vstřebatelnost.

Ostatní formy hořčíku (organické formy, cheláty) mají také své nevýhody, mezi které patří kromě rozpustnosti i velmi malý podíl hořčíku v molekule (10-35%). Teoretická využitelnost hořčíku je v případě jednoduchých organických forem (chelátová vazba) jako je citrát, nebo bisglycinát maximálně 80%. Právě z tohoto důvodu si položil tým specialistů společnosti Albion International, Inc. otázku: Lze to udělat lépe? Lze zvýšit využitelnost hořčíku a zvýšit také jeho čistý podíl v dané směsi?  Odpověď dlouholetého výzkumu přinesla uvedená synergní kombinace oxidu hořečnatého a pufrovaného chelátu hořčíku.

Pufrovaný bisglycinát hořečnatý

Využitelnost oxidu hořečnatého může být tedy zásadně optimalizována stabilizací pH na povrchu tenkého střeva.

Pufrovaný bisglycinát hořečnatý je kombinovaná oxidová a chelátová forma hořčíku (obsahující glycin + kyselinu citronovou). Ty slouží jako velmi účinný pufr zpomalující zvyšování pH na povrchu střeva. Kombinace obou forem hořčíku pak přináší výrazné výhody a nejvyšší biodostupnost.

Závěrem

Synergní kombinace pufrovaného hořčíku tak v současné době nabízí jednu z nejúčinnějších biodostupných forem hořčíku na trhu. Vysoké využitelnosti je dosaženo aktivací obou transportních systému = aktivní + pasivní transport minerálů.

 

Reference:

http://www.albionminerals.com/human-nutrition/magnesium-white-paper

Jahnen-Dechent, W. et al, M. Clin Kidney J. 2012;5;i13-i14 
Thongon, N. et al. Exp Mol Med. 2012 Nov 30;44(11)684-93 
De Baalj, JHF. et al;Clin Kidney J.2012;5:i15-i24 
Bohn, T. Current Nutrition & Food Science, 2008,4 
Thongon, N. et al, World J Gastroenterol 2011;17(12):1574-83 
Coudray, C. et al; J Nutr 2003;133:1-4 
Iwanaga, K. et al; Drug Del Ind Pharm. 2013;39(12)1887-94 
Internal Albion Report - Data on File