Glutamin

Glutamin se při intenzivním sportu stává v podstatě "esenciální" aminokyselinou

Glutamin patří mezi tzv. neesenciální biogenní aminokyseliny, které si je tělo schopné tvořit samo. Vzniká v něm z kyseliny glutamové a amoniaku, a to především ve svalech, které jsou také jeho největší zásobárnou.

Glutamin se při intenzivním sportu stává v podstatě "esenciální" aminokyselinou

Není bez zajímavosti, že jde o nejrozšířenější aminokyselinu v těle, například v kosterním svalstvu představuje až 60% z celkového množství aminokyselin. A je tedy jasné, že se v těle účastní celé řady velice významných fyziologických procesů. Nezastupitelný je při odstraňování amoniaku z organismu (pro tělo a především pro mozek velice toxická látka), při transportu dusíku, při udržování homeostázy aminokyselin (účastní se syntézy bílkovin) anebo při resyntéze glukózy (proces zvaný glukoneogeneze) z necukerných látek. Je také nezbytný pro funkční a zdravá střeva - střevní buňky jsou jeho velkým konzumentem. U buněk střevní sliznice podporuje růst a množení - v tomto směru se uvádí, že trávicí trakt sám o sobě spotřebuje asi 20g glutaminu denně.

Glutamin je často velice nezbytný v zátěžových situacích jako je stres, nemoc, náročný sportovní výkon, infekční stavy, operace a podobně. S trochou nadsázky se dá říct, že glutamin se v těchto momentech stává v podstatě aminokyselinou esenciální, protože ji tělo v takovýchto situacích není schopno vytvářet v dostatečně vysokých dávkách. Proto je vhodné ho dodávat ve formě kvalitních doplňků.

Provedené studie i každodenní praxe jasně ukazují pozitivní vlastnosti glutaminu:

1) Podpora funkce střev a významná podpora v „léčení“ poškozené střevní sliznice - Stav našich střev je jakýmsi oknem k našemu zdraví. Sliznice našeho trávicího traktu obsahuje obrovské množství velice malých otvorů, kudy dochází ke vstřebávání důležitých látek ze střev do krevního oběhu. Velice často je naše střevní výstelka značně poškozená (především vlivem nekvalitní stravy, pitím alkoholu, užíváním protizánětlivých léků či léků proti bolesti, antibiotiky, dlouhodobým emočním vypětím, a z malých „otvorů“ ve střevní výstelce se stávají mnohem větší „otvory“, které propouští i látky, které by se přes střevní sliznici vůbec dostat neměly a které jsou pro tělo toxické (nestrávené části potravin, lepek, škodlivé bakterie, toxické látky,..). Jedná se o tzv. syndrom zvýšené propustnosti střev. Tímto pak samozřejmě může vznikat celá řada nejenom zánětlivých reakcí, ale i přecitlivělost na potraviny, potravinové alergie, řada kožních komplikací, bolesti kloubů a tak dále.

Na vznik tzv. zvýšené propustnosti střeva má z naší stravy vliv např. lepek, bílý cukr, který podporuje růst škodlivých bakterií, a které pak poškozují střevní výstelku, dále toxiny nacházející se např. v nekvalitní pitné vodě, zpracované mléčné výrobky, nekvalitní doplňky stravy plné umělých přísad jako jsou barviva, sladidla, plnidla, dále konzumace nekvalitních surovin a špatně zpracovaných surovin, a tak dále.

Našim takto poškozeným střevům určitě nepomohou léky, ba naopak. Je zapotřebí se k této problematice postavit komplexněji a postupně změnit životosprávu pomocí těchto kroků:

▪ Odstranit ze stravy jídla poškozující střevní stěnu (některé z nich jsou uvedené výše).

▪ Naopak je nutné tělu dodat to, co mu chybí, jako jsou mikronutrienty – tedy vitamíny, minerály, popř. i enzymy.

▪ Osídlit naše střeva dobrými bakteriemi, protože v poškozených střevech jich jistě moc nezbyvá, popřípadě převládají ty „špatné“ bakterie. Tedy najít si vhodný zdroj probiotik, nejlépe i prebiotik.

▪ V neposlední řadě je velice důležité odstranit stres, který může velice negativně ovlivňovat naše trávení.

▪ Pro poškozená střeva je také dobré najít variantu, jak poškozená střeva „opravit“, zhojit, zregenerovat. A zde je právě důležitý L-glutamin (mimo jiné také např. Aloe Vera).

Glutamin je v podstatě zdrojem energie pro střeva.

2) Podpora imunitních funkcí: glutamin je důležitou živinou pro buňky imunitního systému, jako jsou makrofágy a lymfocyty.

3) Odstraňování toxického amoniaku (i z mozkové tkáně): Zde hraje důležitou roli tzv. močovinový cyklus, který je klíčový pro odstraňování toxického amoniaku (čpavku) z těla. V tomto cyklu vzniká močovina, ve které je amoniak zakomponován, a která je pak pro tělo mnohem méně toxická. Pozn. amoniak vzniká při degradaci aminokyselin, a to nejprve odstraněním α -aminoskupiny z aminokyseliny (tedy proces zvaný transaminace), a poté je amoniak přenesen na α-ketoglurarát za vzniku L-glutamátu a L-glutaminu. Při močovinovém cyklu se pak glutamin dostává jednak do střev, kde je využit a jednak do ledvin, kde se amoniak uvolní a je vyloučen močí. Tvorba glutaminu je také důležitým procesem, kterým je odstraňován amoniak z mozkové tkáně.

Proč je důležité odstranit amoniak z mozkové tkáně? Amoniak je schopný volně prostupovat přes hematoencefalytickou bariéru, a tedy obecně i přes další tělesné membrány. Pokud se však jeho koncentrace nadměrně zvýší, je schopný reagovat s α-ketoglutarátem (což je meziprodukt Citrátového cyklu pro tvorbu energie), čímž pak jeho koncentrace poklesne a tím dochází i k poklesu možnosti vzniku energie, ve formě ATP, která by se jinak v Citrátovém cyklu tvořila. Takto může docházet i k nedostatečné tvorbě energie pro buňky mozkové tkáněm, až k celkovému kolapsu. Navíc může být ovlivněn i osmotický poměr, což může mít za následek i otok mozku.

4) Chrání bílkoviny před nežádoucími vzájemnými interakcemi: glutamin je významným „ochráncem“ (chaperon) vzniklých proteinů v těle. Je schopen chránit jejich terciární strukturu, která je pro jejich funkci naprosto klíčová. Brání tak např. vzniku nepřijatelných vazeb mezi sebou, tedy jejich vzájemné interakci. S rostoucím věkem se však množství takovýchto ochránců (chaperonů) přirozeně snižuje. S tím pravděpodobně souvisí i vyšší „zranitelnost“ tkání ve stáří (jeho regenerační vlastnosti nejsou omezeny pouze na střevní výstelku, ale také na kostní dřeň).

5) Je důležitý při fyzickém zatížení: glutamin je uvolňován při proteolýze (rozkladu) kosterního svalstva během výkonu a po něm. Při fyzickém vytížení spotřeba glutaminu rapidně stoupá. Tělo pak (jako zpětná odezva na zvýšenou hladinu katabolického hormonu-kortizolu) zareaguje zvýšenou produkcí glutaminu. Zvýšená tvorba glutaminu se však děje na úkor syntézy dalších aminokyselin. Toto tedy vede k negativní dusíkové bilanci a tím i k možnému odbourávání svalové hmoty.

Pokud zvýšená spotřeba glutaminu vychází např. z poškozených střev nebo jako následek obranné reakce na infekci, dochází k získávání glutaminu ze svalů a poté celkově klesá i proteosyntéza. Při dostatečném množství glutaminu v těle je tedy schopný zamezit katabolickým procesům, posilovat proteosyntézu a urychlovat regeneraci po tréninku.

6) Tvorba jednoho z nejsilnějších antioxidantů – glutationu. Ten je nezbytný především pro erytrocyty, kde také vzniká, a které chrání před oxidačním poškozením. Na jeho vzniku se podílí kyselina glutamová, cystein a v dalším kroku se ještě připojí i glycin (syntéza probíhá v erytrocytech- červených krvinkách). Ve své detoxikační funkci tak pomáhá tělu zbavovat se volných radikálů – reaktivních forem kyslíku – za podpory enzymu obsahující selen. Je také důležitou součástí metabolismu kyseliny askorbové.

Pokud je člověk zdravý, většinou si tělo vystačí s produkcí glutaminu a s jeho příjmem ze stravy samo.  Zdrojem glutaminu v potravinách jsou především červené maso, vejce, obiloviny, luštěniny, nezpracované mléko, aj.

Pokud je však organismus vystaven zátěžové reakci (infekce, nemoc, toxický šok, pooperační traumata..) nemusí byt jeho množství v těle dostatečné. Glutamin je totiž velice důležitý pro dělící se buňky a pro regeneraci tkání. V této pozici se z neesenciální aminokyseliny stává tzv. podmíněně nepostradatelná aminokyselina a je nutné ji tělu dodat ve formě kvalitního doplňku stravy (zdroj fermentace), protože je tělem využívána v mnohem větší míře. Minimální doporučené množství je pak 20g glutaminu denně.

 

Zdroje:

Výživa v intenzivní péči, Zdeněk Zadák, Grada

Chirurgická propedeutika, třetí, přepracované doplnění M. Zeman, Z. Krška a kolektiv, Grada 2011